doba čtení 10 min
Na českých střechách přibývá život, který ze země často vůbec nevidíme. Úly ukryté mezi světlíky, vzduchotechnikou a anténami se stávají symbolem snahy firem i institucí vracet do měst přírodu, jež z nich během posledních desetiletí mizela. Zelené střechy už dávno nejsou novinkou, ale teprve poslední roky ukazují, že na nich může vznikat mnohem víc než jen travnatý koberec nebo výsadba sukulentů. Třeba celé včelí společenství.
Právě s touto myšlenkou vznikl projekt Včely na střechách, za nímž stojí Pavel Mach se svou rodinou a týmem zkušených včelařů.
Úl na roztylské střeše
Jedním z míst, kde se tato idea proměnila v realitu, je pražský komplex Roztyly Plaza – ekologická budova, v níž se propojuje moderní architektura s přírodou. Od ledna 2025 zde sídlí také společnost Volvo Car Czech Republic, která se do projektu zapojila. Pro automobilku, jež dlouhodobě staví svůj přístup na respektu k lidem i životnímu prostředí, je vlastní včelstvo přirozeným krokem. Nevnímá ho jako dekoraci, ale jako součást prostoru, v němž její zaměstnanci žijí a pracují.
Městské včelaření má v Česku překvapivě dobré podmínky. Ačkoli město působí nehostinně, nabízí pestrou směs parků, zahrad, stromořadí i balkonových výsadeb, které poskytují včelám stabilní a různorodý zdroj potravy. Na rozdíl od intenzivně obdělávané krajiny za městem tu nenajdeme rozsáhlé monokultury ani plošné používání pesticidů. Není proto vyloučeno, že se „volvím“ včelám bude v Praze dařit lépe než na venkově.
Rodinný projekt s celorepublikovým dosahem
Za rozebzučením českých měst stojí lidé, kteří zasvětili včelám celý život. Pavel Mach – autor monitorovacího systému ProBee,2 majitel IT společnosti Softech a zakladatel projektu Včely na střechách – propojuje svět technologií s přírodou. Do projektu přináší preciznost, inovace a moderní nástroje, které pomáhají včelařům po celé republice.
Včelaří přes čtyřicet let a spolu s manželkou Alenou a dcerou Zuzanou navazuje na dlouhou rodinnou tradici. Dnes tým dvaceti specialistů pečuje o 250 včelstev na více než padesáti stanovištích.
V rozhovoru pro eVOLVOlution mluví o své zálibě, výhodách města pro život včel i o tom, jak technologie mění současné včelařství.
––––––––
Co pro vás znamenají včely po více než čtyřiceti letech včelaření?
Pořád je to koníček. I když nám včely trochu přerostly do podnikání, stále mě to baví. Je to pro mě i forma odreagování. Jsem člověk z IT branže a pobyt v přírodě je pro mě ideální způsob relaxace.
Co vás na práci se včelami i po tak dlouhé době stále fascinuje?
Že se nedá přesně naplánovat. Nemůžete si říct „takhle to bude“ – a ono to tak bude. Včely jsou živý organismus a vy se jim musíte neustále přizpůsobovat. Reagovat, improvizovat. Slepicím nebo králíkům vymezíte životní prostor a stanovíte pravidla. U včel to tak nefunguje. Ty potřebují volnost. My jim můžeme jen vytvořit vhodné podmínky v úlu i venku, sledovat je a v případě potřeby zasáhnout. Jinak si hospodaří samy.
Co bylo prvním impulzem založit projekt Včely na střechách a proč jste věřil, že může fungovat ve městech?
Souviselo to s našimi monitorovacími technologiemi. Spolupracovali jsme s různými firmami, například s IBM, a tam zaznělo: „Když vám s tím pomáháme, dejte úly i k nám.“ Zároveň jsme komunikovali se školami v Plzni, kde v jedné z nich byl ředitelem nadšený přírodovědec. A tehdy jsem zjistil, že v Praze existuje klub střešních včelařů a že městských včelařů je opravdu hodně. Tak jsme to zkusili – a ono to fungovalo. Díky senzorům a vhodnému umístění úlů, nejčastěji na střechách, kde včely a lidé nejsou v konfliktu, mohou včelstva ve městě velmi dobře prosperovat.
Když vstoupíte na střechu, u níž chcete posoudit její vhodnost pro umístění úlu, co je první věc, na kterou se díváte jako včelař?
Nejdřív se rozhlédnu po okolí, protože pastva je pro včely klíčová. Včela má dolet zhruba pět kilometrů, což je opravdu hodně. Obvykle mám předem prověřeno z map, kde je zeleň, takže už při příchodu vím, zda bude stanoviště výborné, nebo spíš průměrné. Pak hodnotím samotné místo – aby tam nebyl silný průvan, aby včelám nevadila vzduchotechnika a aby úl dobře zapadl do prostoru.
To jste asi musel na střeše v Roztylech zajásat – když se člověk podívá kolem, je tam kus lesa a místo pro úl je hezky schované…
Ano, tam je to skutečně krásné prostředí. I umístění se podařilo vybrat tak, že úl do prostoru přirozeně zapadá.
Včely jsou vlastně ukazateli zdravého prostředí. Co vám říkají o městské krajině, konkrétně třeba o dnešní Praze?
Ukazují, že Praha je velmi zelená. Zjistili jsme, že včelaření nejenže může ve městech fungovat, ale někdy tam funguje dokonce lépe než na venkově. Dnešní venkov není pro hmyz příliš pestrý. Ve městech však magistráty plánují výsadby tak, aby něco kvetlo celé jaro i léto – a to je pro včely ideální.
Jak to myslíte?
Na venkově vykvetou ovocné stromy, pak řepka, občas medovice v lese – a tím to často končí. Pokud včelstvo není v oblasti s vojtěškou nebo jinými vhodnými plodinami, nemá tam mnoho zdrojů. Ve městech je situace opačná. Výsadby jsou pestré a kvetou dlouho. Včely nepotřebují koncentrovaný zdroj na pár týdnů, ale stabilní zdroj na několik měsíců.
Jsou takhle zelená i jiná města, nejen Praha?
Ano, česká města jsou obecně velmi zelená. Konzultoval jsem podobný projekt s včelařem z Atén a tam by včely živořily. U nás ne. Tady jsou města přírodě vstřícná.
A co chutě medu – ochutnáváte různé druhy?
Člověk si zvykne na chuť místního medu. Když ochutnáte med z jiné země, může být úplně jiný – třeba eukalyptový z Austrálie. Není to špatně, jen je to jiný profil. Místní med je navíc vhodný pro alergiky. Obsahuje malé množství pylu z okolí, což může pomoci při postupném zvykání organismu – jde o přirozenou formu hyposenzibilizace (specifická alergenová imunoterapie – kauzální léčba alergie postupným podáváním alergenu, pozn. red.).
Jak vnímáte propojení moderních technologií s tradičním včelařstvím?
O tom často přednáším. Vyvinuli jsme monitorovací systém pro včelaře. Mnozí jsou starší generace a k technologiím nemají vztah. Říkají: „Já včelařím, abych šel do přírody, ne abych seděl u počítače.“ Technologie jim ale nenahrazují práci – jen poskytují informace. Je to jako kontrolky v moderním autě. Upozorní vás, když je něco v nepořádku, a navíc přitahují mladé lidi. Když dáte vnukovi do ruky mobil a ukážete mu, jak roste hmotnost úlu, okamžitě ho to zaujme.
ProBee je komplexní systém pro elektronické monitorování včelstev, online prezentaci výsledků a jejich analýzu umělou inteligencí společně s evidencí veškerých aktivit včelaře.
Umožňuje sledovat akustické signály, váhu, teplotu v živých streamech. Poskytuje včelařům aktualizované informace a prediktivní analýzu stavu a života včelstva.
Jak se podle vás mění vztah lidí a firem k přírodě, když mají vlastní úl přímo nad hlavou?
Jeden úl planetu nezachrání. Ale když zaměstnancům řeknete, že na střeše mají včely, mohou je sledovat přes kameru a na Vánoce dostanou med z „vlastní“ střechy, příroda se jim přiblíží. Není třeba používat velká slova. Stačí autentický zážitek.
„Dnes máme přes 50 stanovišť po celé republice a pořád přibývají další. Zájem mají firmy, instituce, školy, které toto téma mohou zapojit do výuky různých předmětů. Děti, zejména ty žijící ve městech, dnes mají často omezený kontakt s přírodou. Takže dostat je z paneláku k takové aktivitě je jedině dobře a mohou nám tak vyrůst noví včelaři.“
Zmiňoval jste, že včelařů ubývá. Existují nějaká přesná čísla?
V Česku je povinnost evidovat každé stanoviště. Aktuálně máme asi 65 000 včelařů a zhruba 750 000 včelstev. Většina jsou hobby včelaři.
Městský med má pověst kvalitního produktu. Čím je podle vás výjimečný?
Především pestrostí. Smíšený med má bohatší chuť, barvu i vůni. Proto často vyhrávají pražské medy v soutěžích. A pro alergiky je rozmanitost pylů velkou výhodou.
Dá se říct, že má každé včelstvo trochu jinou „osobnost“?
Do jisté míry ano. Včely nesou genetiku své matky a ta se páří s více trubci. Výsledné včelstvo může být klidné, nebo naopak temperamentní. Některé úly můžete otevřít bez rukavic, včely z jiného úlu vás nenechají přiblížit.
Jakou roli v projektu hraje vaše rodina? A co vás společná práce se včelami naučila?
Včely jsem vlastně „vyženil“. Manželka je čtvrtá generace včelařů. Dnes s námi pracují i naše dcery a většina vnuků. Bydlíme blízko sebe, takže včely jsou skvělým důvodem, proč být spolu a něco společně tvořit. Manželka Alena je soudní znalkyně v oboru včelařství, dcera Zuzana vede praktické aktivity a výuku dětí, Barbora Vlnová se stará o marketing a workshopy. Tým doplňuje dvacítka specialistů.
Jaké je vaše největší přání, pokud jde o budoucnost městského včelaření v Česku?
Aby se toho lidé nebáli. Města jsou pro včely atraktivní. Podél Vltavy roste spousta plevelů, které jsou pro ně skvělé. Ploché střechy nových budov jsou ideální stanoviště pro včely – nikomu nepřekážejí a ony samy tam mají klid.
Silnou ženskou oporu týmu tvoří Pavlova žena Alena Machová, sama ze čtvrté včelařské generace. Soudní znalkyně v oboru včelařství zajišťuje díky svému právnickému a ekonomickému vzdělání projektu Včely na střechách právní rámec, stabilitu a řád.
Jaký zážitek u úlu byste přál každému člověku zažít?
Rojení. Je to fascinující. Pro včelaře někdy nepříjemné, ale pro laika nezapomenutelné. Do vzduchu se zvedne až třicet tisíc včel, hučí to, vibruje – a přitom jsou mírumilovné. Zažil jsem dvakrát, že se rojil úl přímo přede mnou, a nedostal jsem jediné žihadlo. Je to okamžik, kdy vzniká nový život.
Včely nejsou symbol – jsou doma
Městské včelaření není univerzální řešení ekologických problémů, ale ukazuje, že i malé rozhodnutí může dát městskému prostoru nový smysl. A právě v tom se potkává s hodnotami značky Volvo.
Včely z Roztyl se navíc postaraly o sladký vánoční dárek pro partnery společnosti – skleničku medu vzniklého s péčí, respektem k přírodě a kapkou severského humoru.
Ptala se Petra Doležalová, foto Alena Machová a Volvo Cars.