doba čtení 17 min
Designérka Linda Procházka se opět ponořila do severské mytologie a pro Volvo Car Czech Republic vytvořila jedinečný design inspirovaný Thorovým kladivem. Trofej pro nejlepší autorizované partnery švédské automobilky v České republice v podobě sošky z českého křišťálu čerpá z ikonického tvaru předních světlometů nových modelů značky a propojuje tradiční řemeslo s moderním designem. Společně se svým životním partnerem a současně ambasadorem značky Volvo, skladatelem, zpěvákem a lékařem Marcelem Procházkou alias Marcellem natočili s pomocí osvědčeného tvůrčího týmu video, které přibližuje příběh a inspiraci zrodu a podoby této ceny – jedinečného uměleckého díla ze skla.
Jak vznikal příběh, který stojí za videem o nové podobě ceny, kterou každoročně generální importér oceňuje výsledky těch nejlepších autorizovaných partnerů?
Linda Procházka: Příběh stojí na základech severské mytologie a vysvětluju, proč má trofej tvar Thorova kladiva. Thor, severský bůh hromů a blesků, a jeho bájné kladivo inspirovali designéry Volva při tvorbě předních světlometů nových modelů. Já jsem tento výrazný, signifikantní prvek chtěla jako designérka ztvárnit v této trofeji. Na její vznik pak navázal právě příběh v samotném videu. A myslím, že kombinace skandinávské přírody, kde se video natáčelo, a nového modelu Volvo XC90 zafungovala skvěle.
Vy vůbec rádi jezdíte touto dobou na sever, to už je podruhé, ne?
Marcel Procházka: Ano, už jsem v Dánsku, na těch samých lokacích kousek od Løkkenu jedno video s Volvem natočil, a to můj videoklip k písni Sliby. Najdete tam totiž úžasné pláže, po kterých se může jezdit autem. To je v rámci celé Evropy rarita!
Kdo všechno tvořil váš tým?
L: Já, Marcel, Laura a Richard, Studio Lars…
Lars? To jsou seveřani?
M: (Smích) Ne, ale zní to tak, že? Je to část natáčecího týmu, který pracoval i na klipu Sliby, který jsem už zmínil. S výsledkem jsme byli natolik spokojení, že jsme se je rozhodli oslovit i tentokrát.
Takže oni byli autory toho videa? Nebo to byl váš nápad?
L: To je na tom právě skvělé, že jsme se na něm podíleli všichni. Každý přispěl tím, co umí. Hlavní myšlenka a scénář vznikaly společně.
M: Já jsem dělal hudbu, sound design a taky jsem – asi kvůli mým dlouhým vlasům (smích) – hrál roli Thora… Ale nejvíc mě bavilo sbírat zvuky. Celé to video je hodně postavené na zvucích, takže jsem měl u sebe takový ruchařský mikrofon, kterým jsem nabíral zvuky moře, větru, kroky v trávě, kroky ve sněhu, zvuky pneumatik, zabouchnutí dveří… A myslím, že to spolu dobře ladí.
Jak byste chtěli, aby video o Thorovu kladivu působilo na diváky?
L: Přála jsem si hlavně odvyprávět celý příběh. Když se totiž člověk na tu trofej podívá, tak mu hned ze začátku nemusí být jasné, že jde o Thorovo kladivo. Veškerý můj design má za sebou silnou story, nic nedělám jen proto, že si myslím, že to bude hezké. Vždy je tam nějaká přidaná hodnota, smysl a právě příběh za tím produktem. Takže abychom vysvětlili, proč a co mě inspirovalo k návrhu, tohoto designu, natočili jsme video. Příroda a třeba ta nadpozemská síla…
L: Něco podobného vneslo do života lidí i Volvo – to byla ta inspirace a spojení. Třeba technologie lidar – to bylo něco, co jsme si dříve ani neuměli představit a nyní se stará o bezpečnost v nejnovějších modelech jako EX90 nebo ES90. Nebo když se podíváme naopak do historie, například tříbodový pás od Volva, tedy další revoluční vynález, ten mě inspiroval k návrhu panenky Freyi, která byla vytvořena do dražební aukce pro UNICEF na podporu dobré věci. Tím vším jsme chtěli ukázat podstatu Volva. Trochu nadneseně – že sílu bohů vkládá do rukou člověka a díky ní chrání lidské životy.
Jak na vás vlastně působí sever? Už jste tam byli mockrát…
L: Sever máme moc rádi. A podívali jsme se už i severněji než do Dánska. Tam jsem se zamilovala do polární záře: S trochou nadsázky by se dalo říct, že mám na ní závislost, a kdykoli je příležitost, tak se tam ráda vracím.
M: Střídáme Norsko, Dánsko; ve Švédsku byla zatím jen Linda, já se pojedu podívat až přímo do výroby do Volva. To si šetřím. A muzeum World of Volvo by byla taky úžasná kulisa pro video… A když už jsme u toho, tobě (k Lindě – pozn. red.) se zase teď líbilo představení nové ES90, že? Říkala jsi, že ti to přišlo perfektně provedené.
L: Velmi mě zaujala prezentace nové ES90 a ten slogan „for life in balance“ – „for life“ je už pro Volvo standardní a teď připojili „in balance“, které ztvárnili miskami vah… Za mě to je geniální.
Jaký zážitek byl při natáčení pro vás nejzajímavější?
L: Tak to se mi hned vybavil ten „dánský nářez“. V podstatě to jsou takové dánské chlebíčky, na kterých je všechno, ale úplně všechno! Řízek, salát, krevety…
Na jednom chlebíčku?!
M: My jsme ten jeden chlebíček jedli tři lidi! To mě překvapilo, jak Dánové o sebe dbají, pečují, jedí zdravě – a do toho tahle absolutně brutální kalorická bomba… A druhá věc – tip pro všechny, kdo pojedou do Dánska v zimě: dávejte si velký pozor, kam pojedete, protože většina domů jsou letní. My jsme si vybrali takový nádherný domeček, chtěli jsme v něm i něco natočit, ale v popisu v dánštině jsme jaksi přehlédli, že nebude moc zateplený. Tam byla tak strašná kosa!
M: To Volvo XC90 je fakt nádherný model. Požitek z jízdy na takto dlouhé a krásné cestě, jako je ta z Česka do Dánska, panoramatická střecha… fakt neuvěřitelný. Ať už člověk řídí, nebo se veze, tak je to prostě kvalitně strávená cesta a cítíš se u toho bezpečně. A samozřejmě nás hned napadlo, že by ta panoramatická střecha by byla super na pozorování polární záře…
Jak byste popsali pocit, který ve vás Volvo vyvolává?
L: Na prvním místě je to určitě bezpečí. Přijde mi, že oproti ostatním automobilkám a vozům na to Volvo dává strašně velký důraz, a to vážně oceňuju.
M: Další věc je design. Ten je tak neskutečně propracovaný, čistý, skandinávský. A všechny ty materiály, dřevo… a to, že se za to použité dřevo vysadí strom, to nám přijde skvělé.
L: Oceňuji skandinávské propojení s přírodou. Ta obrovská panoramatická střecha ti umožní být i v autě součástí okolní krajiny. A ticho. Pro mě je důležitý zážitek z jízdy. Ať už je to auto, design, nebo bydlení, věci kolem nás nás formují a ovlivňují náš život. Takže bychom kolem sebe měli mít to, v čem si cítíme dobře. A když si sednu do volva, tak mi tam prostě je dobře a vím, že při vývoji toho auta mysleli na to, aby se v něm člověk cítil příjemně.
M: A za mě taky technologie. To mi přijde, že je věc, která je ještě málo skloňovaná. Ať už je to lidar, nebo bezpečnostní systémy, je to něco, na čem Volvo extrémně pracuje a posunuje tu svou hardwarovou složku bezpečnosti ještě na jiný úplně level. A myslím si, že je to teprve začátek toho, co nás čeká. EX90, ES90 budou fakt fantastické modely, které nám budou na cestách pomáhat přemýšlet. Jak má Volvo to emotivní video s nehodou a sloganem, že nejdůležitější jsou ty věci, které se v životě nikdy nestaly…
Já toho fakt díky koncertům, které za rok mám, najezdím hodně a toto vidím jako zásadní. Třeba tady v Praze jezdí velká spousta cyklistů a lidí na koloběžkách a Volvo má úžasný systém automatického zastavení, který hlídá každý roh. Mně už se několikrát stalo, že náhle zpoza rohu hrozně rychle vyjel cyklista – a to auto automaticky, ještě než ty se rozjedeš, tak tě vlastně nepustí, zabrzdí samo, předvídá to riziko srážky. Já už bych si asi ani jiné auto kvůli tomu nemohl koupit, protože pro mě to je úplně něco zásadního.
Jaké přístupy se vám při práci osvědčily? Vy jste oba krásně tvůrčí, jak spolu vlastně fungujete?
M: Vždycky se snažím být při práci precizní, a to jsem oproti Lindě v tomto na začátku, ta je maximálně precizní. Myslím, že se nám nejvíc osvědčilo o tom nemluvit, ale opravdu to dělat. Snažit se vše dotáhnout, kam nejdál to jde. Možná se to neprojeví hned, třeba až s odstupem, ale kvalita, kterou věnuješ každému detailu, je nejvíc, co té práci můžeš dát. Platí to jak v hudbě, tak stoprocentně i ve skle a v designu, který dělá Linda.
A pomáháte si navzájem při některých projektech? Když máte třeba jiný pohled na věc, jak dojdete k ideálnímu společnému výsledku?
L: Myslím, že si zase tolik do tvorby navzájem nekecáme. Každý máme svůj obor, ve kterém jsme profesionálové. Zeptáme se toho druhého na názor, ale spíš jako laika, pozorovatele zvenčí. Nechceme se navzájem moc ovlivňovat. A když máme právě nějaký takový společný projekt, tak většinou záleží na tom, kdo s čím potřebuje pomoct. Třeba v případě videa pro Volvo měl Marcel za úkol udělat ruchy a hudbu – já možná nahodím nějakou inspiraci, ale dál to nechám na něm, protože vím, že on je na to specialista a že to udělá dobře. A já zase třeba Marcelovi radím s vizuální stránkou – ráda fotím a točím.
M: Teď už ale máš tolik své vlastní práce, že už bys asi ani nebyla schopná to obsáhnout. Ale pořád jsi to ty, kdo mi poradí s vizuální kreativitou a od koho ten názor beru. A myslím, že se taky hodně navzájem podporujeme, když se ty samotné věci dějí. Třeba když se chystá výstava, křest desky… Ty nejdůležitější věci se totiž nedějí od osmi do čtyř v pracovní době, ale většinou až po ní, proto jsme tam vždycky jeden pro druhého, abychom si pomohli. Ať už to znamená, že klidně ve čtyři hodiny v noci vyrazím do Nového Boru vyzvednout něco pro Lindu ze sklárny, abych tam byl v šest ráno, když ta sklárna otvírá, a pak byl v osm zpátky v Praze. A ona se mnou zase bude do dvou, do tří v noci někde na koncertě pomáhat se vším, co je zrovna potřeba, když už člověku po koncertu docházejí síly.
Krásně žijete jeden pro druhého.
M: No tak jsme spolu od osmnácti a celou tu naši profesní dráhu rosteme spolu. Linda byla mistryně světa ve sjezdu na divoké vodě, já jsem byl fotbalista, takže jsme zanechali svoje původní obory a vrhli jsme se do toho, do čeho bychom se možná jinak sami, jeden bez druhého, báli – což bylo umění. A myslím, že teď už si bez něj život nedokážeme představit.
Ty jsi, Marceli, Lindu podpořil, aby šla studovat design?
L: Já bych si sama nemyslela, že by to bylo možné, ale on mě tak hezky motivoval, že jsem do toho šla.
M: V tom jsem trochu extrémista, já si totiž na rozdíl od Lindy celý život myslím, že všechno je možné. Tedy čím jsem starší, tak se učím, že ne všechno a vždycky, ale tehdy jsem byl o tom naštěstí ještě přesvědčený. Věřil jsem, že cokoliv si člověk usmyslí, tak dokáže. Ta naivita je vlastně krásná věc. Ale s každým zklamáním v životě o ni tak trochu přicházíme.
L: (k Marcelovi – pozn. red.) Ale ty ne!
M: No oproti ostatním se v tomto měním fakt málo. A jsem za to rád, protože kdybych takový nebyl, tak by mi to zavíralo spoustu dveří. Prostě těm snům věřím, že se mi splní. Na druhou stranu, Linda mě drží, abych stál nohama na zemi.
L: Já taky sním, ale jiným způsobem. Řekla bych realističtěji. Dokážu si líp představit, co to obnáší. Marcel má ten cíl, ale moc nevidí cestu k němu. A já jsem taková, že mám cíl, ale vidím i tu cestu.
M: Ale v tom spočívá ta naivita – když člověk někdy vidí tu cestu, tak se na ni raději ani nevydá.
Marceli, o čem bude nová deska, kterou chystáš?
M: Předchozí album bylo velmi smutné, protože bylo o odcházení, o smrti. A teď jsme se s producentem rozhodli, že nahrajeme desku, která bude naopak víc o životě a takových těch každodenních radostech. Pořád je v ní trošku melancholie, ale rozhodně je veselejší než ta předchozí deska. Vyjít by měla ještě tento rok.
Lindo, a co tvoje studio?
L: Mám teď nový showroom v hotelu Almanac X Alcron Prague. Ještě pár týdnů tu v lobby potrvá výstava kolekce Coquette, která byla poprvé představena na Designbloku, kde vyhrála Cenu veřejnosti a byla nominovaná zahraniční porotou na Nejlepší novinku designéra. Expozice v showroomu se budou neustále obměňovat, stejně tak jako v lobby hotelu, takže se pořád budete moct těšit na něco nového – teď například chystáme novou instalaci na prvního máje, srdečně vás zvu, abyste se přišli podívat.
A před sebou máme spoustu dalších projektů. Znovu budu vystavovat v Hongkongu, kde už jsem vystavovala třikrát a pokaždé vznikly krásné a úspěšné projekty. Poprvé to byly skleněné objekty-svítidla Moonlight, které byly inspirované asijskými „měsíčními koláčky“ mooncakes. Potom jsem tam kurátorovala výstavu českých vánočních ozdob „Hang It On“ od asi 35 firem a autorů. A třetí spojení je s hongkongským umělcem, který dělá neony a loni na Designbloku jsme prezentovali kolekci mých váz a jeho neonových květin v rámci společné expozice „Dreamer’s Garden… where dreams bloom“.
Co byste poradili páru, který chce skloubit osobní vztah se svou kreativní tvorbou?
M: Musejí se podporovat a mít trpělivost. To jde ruku v ruce, protože když budeš podporovat toho druhého v tom, co dělá, tak s ním budeš trávit hodně času. My se vidíme i při těch přípravách na naše projekty a zvykli jsme si, že se navzájem podporujeme, pomáháme si. Je to součást i našeho osobního života. Takže za mě je pro vztah důležité najít si i v té práci nějakou společnou radost a společný čas.
Vy jste teď docela točili krátká videa na sociální sítě, že? Třeba na Českých lvech s autory oceněného seriálu Metoda Markovič: Hojer…
M: Ty jsem zpovídal v autě. A měl jsem předtím právě i takový krátký vlog o tom, jak se nám líbilo ježdění EX90… Přijde mi, že je to dobrá kombinace – mě jako zpěváka a Lindy coby designérky. Volvo je taky spojené s designem a možná proto nám to taky jde, že jsme každý schopný trošku navnímat a ocenit jiné aspekty. Měli jsme na ta videa moc hezké reakce.
Co vám nejvíc funguje v přístupu na sociálních sítích?
M: Já myslím, že člověk by se neměl před kamerou stydět, měl by být autentický. A najít si někoho šikovného, kdo mu s tím bude pomáhat. My máme právě to štěstí, že okolo sebe máme šikovné lidi. Napadá tě ještě něco, Lindi?
L: Napadá mě spoustu věcí. Já už zase vidím ten šíleně dlouhý proces, ta léta praxe, která vedla k tomu, že teď to vypadá tak, jak to vypadá. Ale samozřejmě to začíná u nějaké techniky, kterou člověk točí, jak a v čem se video stříhá, jak se nabarví, jaký program použít třeba na titulky… i když se to zdá jednoduché, je za tím komplexní proces, aby se dosáhlo kvalitního výsledku.
M: My si hodně věcí děláme sami, Linda studovala v Portugalsku film a k tomuhle formátu má hodně blízko. Ale máme samozřejmě kolem sebe spoustu dalších šikovných lidí. Videa, která si děláme sami, jsou autentická, ale občas člověk potřebuje někoho, aby stál za kamerou. A je super, že my takové lidi kolem sebe máme, a moc si jich vážíme, jako například Studio Lars.
Lindu a Marcela zpovídala Petra Doležalová. Atmosféru natáčení i vztahu mladých umělců pak kromě Petřiných fotek dokreslily snímky a videa od Studia Lars, další fotografie pak připojili Anna Pleslová, Vojtěch Tesárek a archiv Almanac x Alcron.