Linda & Volvo: společná cesta

Volvo a Linda Procházka se setkávají na společné cestě, v hodnotách, které žijí. V jejích skleněných dílech i v našich vozech je stejný základ: poctivé materiály, promyšlený design, příběh a úcta k tradici, k lidem i přírodě. Proto pro nás byla Linda přirozenou volbou ambasadorky.

Linda Procházka, talentovaná designérka a zakladatelka značky LINDA PRO, se oficiálně stává ambasadorkou značky Volvo. Není to ale začátek, spíš přirozené pokračování cesty, na které Linda společně se svým manželem Marcelem Procházkou (alias Marcellem) sdílí hodnoty, styl i filozofii blízkou značce. Už v minulosti vytvořila ve spolupráci s Volvem originální panenku pro UNICEF či skleněné ceny pro partnery značky. Letos se k těmto symbolům přidává i další poselství – o odvaze, o nové životní roli a o snech, které má smysl uskutečnit.

Letos se znovu vracíš k návrhu panenky pro Volvo v rámci charitativní dražby. Proměnila se oproti loňsku panenka – nebo spíš ty sama?

Panenka tentokrát bude jiná. Přemýšlela jsem i nad tím, že by byla podobná, jen by třeba místo hutního skla byla vyrobena z tavenice, ale nakonec jsme se přiklonili k variantě, že letos bude úplně jiná než minulý rok. Bude navazovat na mou kolekci Coquette, kterou jsem představila na loňském Designbloku. Pracuje s výrazným symbolem mašle – a právě ta bude figurovat tentokrát i na panence pro UNICEF. Mašli bude mít na zádech, měla by připomínat křídla, takže figurka bude v podstatě představovat strážného anděla. 

Dobře, panenka se proměnila – a ty?

Každý z nás se nějak vyvíjíme, i v mém případě to takhle bylo a možná trochu víc, než by odpovídalo času… protože čekám miminko. Takže je všechno úplně jinak než dřív a taky k tvorbě postupně přistupuji trochu odlišně. Začínají být pro mě důležité jiné věci než doteď.

Vlastně tím předjímáš moji další otázku, související s tím, že každé dílo odráží svého tvůrce. Takže co jsi chtěla především vložit do své letošní panenky?

Jakákoliv tvorba umělce je vždycky takový odraz jeho nitra, jeho duše. Já to tak taky mám, panenka nejen vizuálně, ale i tematicky navazuje na zmíněnou kolekci Coquette, která ztvárňovala téma mládí. Pracuje s tím, že se člověk vrací zpátky do dob, kdy byl ještě dítětem a měl nespoutané sny o tom, co ho v životě asi čeká, a současně s reflexí, které z jeho snů a vizí se mu vyplnily a o které pořád ještě usiluje.

Takže ta tvoje panenka v té reflexi bude otevírat téma možnosti a bude se snažit přimět lidi k většímu snění, k návratu k dětským snům, chápu to dobře?

Přesně tak – abychom nezapomněli, že jsme byli kdysi děti a měli jsme plány, které se mohou zdát nesplnitelnými, ale vlastně splnitelné jsou, jenom se za nimi musíme vydat na cestu a začít si je plnit.

Letos opět navrhuješ i podobu cen pro konferenci partnerů značky Volvo. Má pro tebe nějaký význam vyrábět ocenění, které s sebou nese důvěru a uznání?

Je to velice zodpovědný úkol, který mě hodně naplňuje a baví. A mám hroznou radost, že se nám do toho díla pokaždé podaří vtisknout hluboký příběh, myšlenku a tu pak přenést do trofeje, kterou vítězní dealeři dostávají. Je to vyjádření ocenění jejich práce, odhodlání a oddanosti značce. Za to jsem moc ráda, což myslím dokresluje i řada videí zachycujících příběh vzniku těchto děl, která jsme v poslední době natočili.

Volvo často pracuje s motivem světla a obecně se symbolikou, třeba světlomety ve tvaru Thorova kladiva, které se staly ikonickým prvkem světelného designu. Vy jste s Marcelem loni na toto téma vytvořili krásné video… Jak moc tvoji tvorbu ovlivňuje vizuální symbolika? 

Není to přímo vizuální symbolika, co mě ovlivňuje, ale spíš vnitřní význam nebo příběh. U každého návrhu hledám co nejvíce informací a něco zajímavého, třeba i ne zcela známého, co by se dalo prostřednictvím toho díla odprezentovat. Tak to bylo třeba u panenky Freyi a jejího výrazného, plátkovým zlatem pokrytého pásu. Když jsem si dělala rešerši o Volvu, zjistila jsem, že z jeho dílny pochází vynález tříbodového bezpečnostního pásu, který zachraňuje miliony životů a jehož patent poskytlo Volvo zdarma. A právě filozofie zajištění bezpečnosti pro všechny, která je pro Volvo klíčová, mi krásně pasovala k poslání Unicefu. U toho Thorova kladiva mě zase fascinovalo zjištění, že jsou světla automobilu inspirovaná legendou o mytickém skandinávském bohovi hromu a blesku. Okamžitě mě napadlo zrealizovat ze skla opravdové kladivo… Přišlo mi to hezké a silné.

Minimalismus, funkčnost, ale i emoce – vnímáš paralely mezi interiérem Volva a svojí tvorbou v barvách, materiálech a náladě?

Když tvořím pro Volvo, tak to, jak se prezentuje, na co klade důraz, to všechno mi vyvstane v mysli a určitě se tím řídím. Už to mám pod kůží natolik, že na to nemusím při navrhování ani myslet. Když jsem třeba teď vymýšlela, jak bude vypadat dealerská cena pro další rok, už jsem si říkala, když jsem se dívala na vzorník: „No, tak to je Denim Blue toto…“ Už mi prostě naskakovaly názvy barev podle toho, jak je má pojmenované Volvo… A přímou inspiraci interiérem asi hned tak z hlavy nepopíšu, ale obecně mi jako designérce přijde důležité, čím se člověk obklopuje. A když si sedne do volva, každý detail má svůj smysl, jsou to krásné materiály, přírodní, recyklované a recyklovatelné, nikde není nic, co by si jen na něco hrálo, žádné imitace… Je z toho cítit ta energii a čas, co do toho dali. A v tom určitě vidím podobnost s tím, jak sama tvořím.

Tvoje těhotenství přináší nový úhel pohledu na svět, na tebe samotnou i na tvoji práci. Co tě na tomto období nejvíce překvapilo? 

Je to nová životní zkušenost, člověk si začne přeskupovat hodnoty. Já jsem si vždy říkala, že než přijde ten náš potomek na svět, musím toho hrozně moc stihnout. Protože jsem měla obavu, jestli se ten můj dosavadní svět, který jsem si vysnila a vybudovala, nezhroutí… Samozřejmě ještě nevím, jak to bude dál, ale dnes se moje představa, že se s těhotenstvím vše změní, pomalu rozplývá a naopak přichází jiná – a ta je o tom, že život jde dál. A já věřím, že budeme schopni fungovat, jako jsme fungovali doteď, a že nás rodičovství nezastaví v tom, tvořit dál podle našich představ. Musím říct, že mám to štěstí, že je mi doposud moc dobře – moc si toho vážím, že mě zatím těhotenství kromě únavy nijak výrazně neomezuje. 

Jsi ambasadorkou značky, která bere bezpečí opravdu vážně. I u žen v očekávání. Cítíš teď při jízdě větší klid, když víš, že auto chrání nejen tebe, ale i miminko? Máš nějaký rituál, jak si ten pás kontroluješ nebo nastavuješ sedačku?

Já auto sdílím s manželem, takže pokaždé když si sednu, tak si nejdřív zkontroluji všechno nastavení a pás si dám co nejníž v horní levé části, abych ho měla správně na výšku a neškrtil mě do krku. Teď jsem si navíc pořídila „těhotenský“ přídavek pro pás a mám dva typy „čtyřbodového“ pásu pro těhotné, jeden z nich byl také vyvinut ve Skandinávii. Jeden používám, když řídím, ten je takový robustnější, má dokonce ocelovou vložku a je potažený silikonem – to je v podstatě takový hák, který se připevní k sedačce a za něj se pak mezi nohama zahákne spodní část pásu, aby mi netlačil na bříško. Ten je dobrý, právě když řídím a sedím vzpřímeně. Pak mám druhý, látkový, a ten je zase pohodlnější na místě spolujezdce, když jedete na delší dobu a člověk se na tom sedadle různě vrtí a pospává…

Tvoříš s velkým citem pro detail. Proměnilo těhotenství tvůj přístup k estetice, tvarům, materiálům nebo třeba hodnotám, které do své práce vkládáš?

Trošku určitě, ale myslím, že to možná bude postupem času výraznější. Už teď se to snažím nějak reflektovat, na druhou stranu to nechci nějak přehnaně všude cpát (smích), spíš do těch mých volných děl, které tvořím já, třeba do nové kolekce na Designblok… Ten má ostatně letos téma odvaha a bude hodně o ženách v umění, designu, bude tam spousta výstav zaměřených na ženskou sílu a odvahu. Takže už jsem začala přemýšlet tímhle směrem a myslím, že těhotenství mě v tomto už dost ovlivnilo. 

Ve tvé tvorbě je často cítit inspirace severem, kam oba rádi jezdíte, ten poklid, jednoduchost… Co tě k severu táhne nejvíc?

Musím se přiznat, že nejvíc mě dostala polární záře. Mám ráda všechny přírodní úkazy a živly, to je něco, co mě absolutně fascinuje, ale polární záře je tak jedinečný jev, který když člověk zažije na vlastní kůži, tak snad nejde se nezamilovat. Nás s Marcelem táhne na sever celá skandinávská krajina, příroda je tam úplně nádherná a moc rádi se do ní vracíme, ale ta polární záře je prostě taková třešnička na dortu.

Kde na severu jsi cítila, že to tam do sebe zapadá pro tebe jako ženu i jako tvůrkyni?

Nejvíc se mi líbil Arctic Hideaway. Bylo to na takovém jednom malinkatém ostrůvku, vyjíždělo se tam trajektem z norského městečka Bodø. Ten ostrůvek má jediného stálého obyvatele. Je to umělec, který dělal printy, má svou vlastní tiskařskou dílnu a vedle toho domeček. Jinak je tam pár prázdninových chatek, jejichž majitelé tam nebydlí, a krom toho už jen architektonicky nádherné ubytování z více malinkých domečků, sauny a společných prostor, kde jsme pobyli skoro týden. Zrovna byla polární noc, takže velkou část dne zabíralo to, že vycházelo a zapadalo slunce, obloha byla neustále krásně zabarvená a mělo to neskutečnou atmosféru. 

Co je pro tebe v této době největší kotva v životě, v tvorbě a ve vztahu ke světu?

Teď už můžu říct rodina, protože už to beru tak, že jsme tři, takže Marcel a miminko.

Co bys chtěla, aby si z tvého pohledu na svět to miminko odneslo?

Jenom to dobré (smích). A budu se moc snažit, aby vědělo, že je svobodné, že se sice narodí nám, ale že je svobodný človíček, který si může dělat v životě, co chce. A doufám, že bude šťastné a nebude mít nikdy strach se do něčeho pustit. Budu ho nabádat, ať jde do všeho, co ho napadne, ať toho co nejvíc vyzkouší a ničeho se nebojí.

Když zavřeš oči a představíš si, jak vypadá bezpečí, jakou má barvu, tvar a vůni?

Já jsem si představila, že jsem v takové bublině s duhovým efektem, že mě chrání od všeho, je to takový nárazník. Je kulatá, taková, že se proměňuje. A vůně? Čerstvý vzduch, ne konkrétní vůně, ale když se člověk nadechne, cítí, že je na krásném vzduchu.

Jak vypadá prostor, ve kterém tě volá tvoření, a co v něm určitě nesmí chybět?

Ticho a klid a většinou je to samota. Já než se ponořím do pracovního procesu, potřebuji nějakou dobu na to, aby se mi uvolnily myšlenky. Občas to vyžaduje, aby člověk splnil nějaké resty, které ho tlačí, odepsal na maily nebo odevzdal nějakou práci, která mu tam někde stojí, nebo si jen doma uklidil. Tím já si udělám takový vnitřní zen a půdu pro to, aby moje mysl byla volnější a mohla začít pracovat kreativně. Nejraději mám, když pracuju na nějakém projektu, a jak je ta mysl rozjetá a napadají mě různé nápady, tak začnu přemýšlet i o jiných projektech… Občas člověka tlačí termíny, ale když se povede, že u toho vznikne nečekaně něco úplně jiného, jsou to ty nejkrásnější momenty tvorby.

Prostor nás formuje, někdy nenápadně, někdy naprosto zřetelně. Vnímáš, že tě Volvo ovlivňuje i ve tvé vlastní tvorbě?

Mně se líbí celá filozofie značky, jak Volvo přistupuje nejen k samotnému produktu, ale k celému procesu jeho vzniku, jak celá ta firma funguje. To mi přijde inspirativní a často na to myslím ve vlastní tvorbě a přemýšlím, co je vlastně důležité. Oslovuje mě, jak hezky se Volvo chová ke svým zaměstnancům, že je pro ně důležitá udržitelnost a spousta dalších věcí, které už jsme jmenovaly, takže to určitě reflektuju i ve své tvorbě a osobním životě.

Vnímáš, že se severská krajina promítá do našich aut? Čím nejvíce? Je to jednoduchost, respekt k prostoru, vztah ke světlu?

Nejdůležitější mi u Volva přijde bezpečnost. A myslím, že v celé švédské společnosti je vidět, že bezpečnost je věc, kterou mají na hodně vysokém levelu svého hodnotového žebříčku, je pro ně strašně důležitá, a tím pádem to přenášejí i do aut a do firemní filozofie.

Když sedíš ve volvu a díváš se ven, máš někdy pocit, že auto není jen dopravní prostředek, ale i prostor, kde vzniká nápad nebo příběh?

Mně se určitě uvolňuje mysl, když jsem v pohybu. A volvo je na to ideální, protože je tam minimální hluk, má „čističku“ vzduchu, hezky se v něm dýchá, je pohodlné a bezpečné… Takže určitě, zažívám to, dostávám tam nápady. 

Rozhovor Lindy Procházky s Petrou Doležalovou doplňují snímky z archivu designérky a společnosti Volvo Cars.