doba čtení 15 min
Jsou prostory, které jen plní funkci. A pak takové, které vytvoří atmosféru dřív, než si vůbec stihnete sednout ke kávě. Showroomy Volvo patří k těm druhým. Minimalistické, otevřené a přirozeně příjemné. V jejich jednoduchosti je cítit promyšlenost i respekt k člověku, který sem přichází.
S architektem Davidem Kryspinem jsme mluvili o tom, jak se technický objekt může proměnit v místo důvěry. Jak transparentní servis připomíná otevřenou kuchyni. A jak se dva zdánlivě odlišné světy uvnitř showroomu, prostor pro vůz a prostor pro člověka, potkávají tak, aby celek působil klidně, čitelně a logicky.
Volvo má v porovnání s jinými automobilkami specifickou vizuální a prostorovou kulturu. V čem se podle vás odlišuje od showroomů ostatních značek?
Odlišuje se opravdu výrazně, protože koncept Volva prezentuje vozy zcela jiným způsobem.
Řeší vnitřní prostor odlišně, nečekaně, a totéž platí i pro prezentaci servisu. To bylo pro autorizované partnery Volva v České republice na začátku nejspíš velkým překvapením. Myšlenka servisu jako „výkladní skříně“, kam zákazník vidí a může vstoupit, byla něco zcela nového. To je nejvýraznější odlišnost, ale samozřejmě jsou tu i další aspekty.
Je to celkový dojem z prostoru, který je založen na kontrastu a jednoduché orientaci zákazníka v něm. Podle mě se toto povedlo v konceptu velmi dobře zvládnout, takže zákazník má jasnou představu, kde si může sednout, dát si kávu a kde si prohlížet vozy, kvůli kterým samozřejmě přišel. Ty dva světy – zázemí pro setkávání a oblast expozice aut – jsou dotažené do detailu a tvoří charakteristickou tvář showroomu. Oba světy a každý jejich detail mají svou funkci a dohromady působí harmonicky.
Udržitelnost, práce se světlem, čistota materiálů. Všechno dohromady tu vytváří obraz značky, která nic nepředstírá. A právě tím působí silně.
Diametrálně. U běžných zakázek komunikujete s klientem, který má nějakou představu, tu se snažíte nejdřív pochopit a pak začnete vytvářet celé od začátku. Kdežto u automobilky musíte pochopit především koncept značky, která určuje charakter i funkci prostor. A jakmile architekt porozumí konceptu, má stále určitou možnost kreativity, ale už nějak vymezenou. Je to jiná disciplína než volné zakázky, ale stále velmi zajímavá.
Přiznám se, že mě ten koncept zaujal. Myšlenka transparentního servisu v této podobě pro mě byla nečekaná, převratná: automobilka neskrývá servis někde v zázemí, ale otevírá ho zákazníkovi. Transparentnost je mi blízká – to je to, co chce architekt prostoru a klientovi dát. Architektura má být pravdivá, na nic si nehrát, nic skrývat. Servis je sice místem hlučné a někdy špinavé činnosti, ale to neznamená, že zákazník nesmí vidět, co se děje, stále jde o součást servisu. Naopak – je důležité zákazníkovi ukázat, že vše probíhá správně.
To je jako pohled do kuchyně v restauraci…
Přesně tak, to je dobrá paralela. Dřív byly kuchyně skryté, pak se otevřely a kuchař se stal showmanem. Je to show, ale hlavně to vzbuzuje důvěru. A ano, zároveň vás to nutí udržovat pořádek. Stejně tak i servis – Volvo důvěřuje svým partnerům a dává jim tímto otevřeným konceptem odpovědnost i důvěru současně.
Prostředí nás ovlivňuje, inspiruje. Mění i pohled zaměstnanců?
Ano. Chceme mít kvalitní prostředí, ve kterém se cítíme dobře. Pokud chce automobilka spokojené klienty, je to příležitost prezentovat se se vším všudy. A v tom Volvo s jeho transparentním servisem vnímám jako velmi inovativní, jako něco, co funguje nejen navenek, ale i dovnitř – posiluje to důvěru i disciplínu.
V projektech showroomů se objevují typičtí dodavatelé materiálů a technologií. Jsou nějaké značky, které se staly vaší jistotou?
Volvo přímo neprezentuje jednoho konkrétního výrobce či značku. Máme k dispozici obchod, z něhož architekt může vybírat nejrůznější varianty nábytku. Samozřejmě jde o renomované, primárně skandinávské značky a o severský design obecně; variabilní sestavy nábytku citlivě nakonfigurované švédským architektem. V rámci konkrétního obchodu tedy jde o předvýběr, v němž se pohybujeme. V jistém ohledu je to vlastně zjednodušení určité části návrhu. Samozřejmě stále konzultujeme materiálové či barevné varianty s jednotlivými autorizovanými partnery v rámci dané nabídky.
Setkali jste se při návrhu s překážkami?
Největší překážky, dá se říct, vnímali spíše někteří partneři v už zmíněné změně přístupu k chápání servisu jako transparentního prostoru. Přijetí myšlenky, že servisní technik – nově Volvo Personal Service (VPS) technik – není jen ten, kdo opravuje, ale že je hlavním partnerem zákazníka v průběhu servisní zakázky. To byla pro mnohé velká změna. Předchozí koncepty byly standardní: tedy přijímací technici a pak technici, kteří prováděli servis. Teď je VPS technik přímo účasten i zadání zakázky.
Jak dlouho už pro Volvo pracujete? Co za tu dobu považujete za váš největší úspěch, na co jste osobně nejvíc hrdý?
Už jedenáct let. A za tu dobu pochopitelně prošla celá síť velkou proměnou. Slýchám, že jsme v porovnání s některými jinými zeměmi v implementaci korporátního designu přísnější. Asi se nám tímto přístupem podařilo důsledněji respektovat koncept Volvo v rámci manuálu a ten zbývající tvůrčí prostor si prostě užíváme. V průběhu těch jedenácti let samozřejmě vzniklo několik velmi zajímavých novostaveb ve spolupráci s architekty daného partnera, ale také mnoho rekonstrukcí. Osobně si asi nejvíc cením úprav stávajících objektů, ve kterých nejvíce vnímáte tu proměnu. Zde bych zmínil například budovu DekomSystem v Pardubicích, u níž jsme měli možnost vyzkoušet si jednu z méně obvyklých alternativ možné transformace stávajícího objektu do Volvo Retail Experience (VRE) – předsazenou skleněnou fasádu. Tam původní budova z designového hlediska nevyhovovala a optimálním řešením se tak stala právě předsazená fasáda s potiskem. Jedná se o jedinou realizaci tohoto typu v rámci objektů Volvo v České republice. Byla to nákladnější investice, ale umožnila z původního objektu vytěžit maximum nového vizuálního stylu a posunout jej tak do podoby VRE.
Elektromobilita přináší nové nároky v řadě oblastí. Jak se promítla do architektonického řešení?
Do interiéru i exteriéru přibyly nabíjecí stanice a wallboxy, které mají svou designovou stránku. Pro Volvo je určitě priorita, aby ta transformace byla co nejrychlejší, a myslím, že se nám to daří. Výraznější ovlivnění architektonického řešení z hlediska elektromobility nevnímám, klíčové je spíše rychlé zajištění odpovídající infrastruktury v reakci na rostoucí podíl elektromobilů a s tím související výzvy pro získávání elektřiny co nejvíce také z obnovitelných zdrojů.
Ve vaší práci se odrážejí skandinávské hodnoty – jednoduchost, světlo, přirozenost, otevřenost. Promítl se do prostoru i švédský koncept Allemansrätten, tedy „právo všech“ – otevřenost a respekt k prostředí –, na němž je postaveno celé Volvo?
Ano, tak vnímám například zmíněný koncept otevřeného servisu, kdy každý zákazník může sledovat, pokud má zájem, co se s jeho vozem děje.
Ve zdánlivém kontrastu s principem otevřenosti se pak může na první pohled jevit fasáda showroomů Volvo, která je z většiny zasklena leptaným sklem. Propouští pouze světlo a ve večerních hodinách tak nechá vyniknout pouze vozům ve výkladcích. Zatímco jiné automobilky nechávají viditelný celý prostor a mohlo by se zdát, že je to výhodné, podle mě je v tomto koncept Volva opět napřed: nepřehlcuje oko zákazníka příliš velkým rozptylem informací, nechá jej soustředit se pouze na jeden až tři vozy (v závislosti na velikosti prostor), kdy je sice nasvícena celá fasáda, ale jen výklad s exponátem, dalo by se říci, je onen hlavní markant. Navíc je v tom vizuálním stylu lemován dřevem, což mu dodává charakter jakéhosi uměleckého díla – působí jako zarámovaný obraz.
Takže se zde uplatňuje ten typický švédský minimalismus, nezahlcování a také práce se světlem…
Ano, důležitým principem se zde stává minimalismus, aby tu impresi bylo možno soustředit na ty vozy. Proto ani v interiérech nenajdete křiklavé barvy, všechny jsou decentní, v přírodních tónech, aby umožnily vystaveným vozům vyniknout.
A neméně důležitým prvkem je osvětlení, kdy je v rámci konceptu osvětlení oblasti „street“ s vystavenými vozy v jiné teplotě chromatičnosti než v zóně „living room“, tedy v prostoru pro posezení zákazníků. Tam se naopak uplatňují svítidla s teplejšími zdroji. I toto rozlišení podtrhuje na začátku zmíněný princip kontrastu dvou částí showroomu. Z exteriéru je objekt prosvětlen studeným světlem, ale například vstupní portál je opět nasvícen teplým světlem pro zdůraznění důležitosti místa.
Je to vědomé, vycházející z nových poznatků, nebo přirozené?
Myslím, že je to přirozenost. Švédský design toto v sobě nese dlouhodobě. Použití přírodních materiálů, decentních barev, práce se světlem – to vše přirozeně působí harmonicky. Není třeba složitých výzkumů, je to v DNA švédského přístupu. Jednoduchost a přímočarost.
A udržitelnost?
Volvo stále více integruje obnovitelné či recyklované suroviny, přírodní složky pro výrobu koberců, naopak vylučuje klasickou kůži… Ta udržitelnost se propisuje do čím dál širšího využívání recyklovaných materiálů i při výrobě nábytku – například při zhotovování recepčních pultů je vzniklý odpad využit pro výrobu dalšího nábytku. A dokonce umožňuje i poškozenému nábytku „druhý život“ – vymění se jen poškozená část, ne celý kus za nový. Platí to i pro jednotlivé kusy ze setů (například jedna sedačka ze soupravy, u které by řekněme došlo k mechanickému poškození) – veškerý nábytek je kombinovatelný, takže každý nový kus ladí s těmi původními. Je to inovativní a smysluplné. Zde je ale nutno ke kvalitě nábytku používaného v showroomech Volvo podotknout, že i v pobočkách, které byly vybavovány před bezmála deseti lety, nábytek prakticky nevykazuje žádné známky opotřebení.
Co se týká objektů jako takových, dřevo se zde také postupně více uplatňuje a do budoucna se dokonce uvažuje o kompletně dřevěných fasádách. S ohledem na svoji vizi udržitelnosti tedy hodlá automobilka používat udržitelný přírodní materiál ještě v daleko výraznějším měřítku. Takže kdyby v příštích letech u nás vznikl požadavek na výstavbu nového showroomu, byla by to opět zajímavá výzva a v rámci konceptu VRE něco zase zcela nového.
Pokud byste měl popsat DNA Volva v prostoru jedním prvkem či slovem, co by to bylo?
Jedno slovo je málo. Transparentnost, přímočarost, designová čistota, funkčnost.
Roztyly Plaza, kde sídlí Volvo Car Czech Republic, je budova, která si získala ocenění stavba roku. Jak se vám v ní pracovalo? Bylo jednodušší navázat na její silný architektonický rukopis, nebo to naopak kladlo na vás větší nároky?
Byla to velká příležitost, navrhnout kancelářské prostory v tak pěkné budově na tak krásném místě. Rád jsem se jí ujal a musím zmínit, že tady jsme spolupracovali ještě s kolegou architektem Honzou Ranným, se kterým jsem společně navrhoval i některé první showroomy automobilky. Kanceláře Volvo jsme vlastně měli možnost navrhnout už podruhé a mohli jsme tak na základě konzultací s vedením a jejich zpětné vazby ještě vylepšit to, co se u předchozích kancelářích ukázalo jako limitující.
„Design vozů Volvo není okázalý, ale má smysl pro detail a funkčnost. A to samé se odráží v architektuře showroomů a kanceláří.“
Recepce v podobě lastury od Jana Kovaříka, nad ní ocelový objekt od Jana Dostála, k tomu klavír… Jak jste hledal rovnováhu mezi uměleckým gestem a funkčním provozem kanceláře?
Je pravda, že v tomhle ohledu nasadila budova vysokou laťku, nicméně navážu na výše řečené – i zde jsme jako u konceptu VRE byli vymezeni designovým manuálem, tentokrát pro kanceláře Volvo Cars. Ten jsme si pečlivě nastudovali, dodrželi jsme jeho požadavky a opět jsme získali nějaký prostor pro kreativitu v omezeném rozsahu. Takže z hlediska uměleckého přístupu jsme se nesnažili konkurovat objektu, spíš jsme šli po funkčnosti dispozičního řešení a minimalistické estetice severského designu.
Jaký význam vůbec mají detaily, například designový hasicí přístroj od české manufaktury Ampla? Je to způsob, jak prostoru vtisknout osobitost?
Určitě. Jsem přesvědčen, že i na detailech záleží. Detaily tohoto typu manuál neřeší, přesto jsme se snažili vybrat prvky odpovídající skandinávské estetice, abychom kvalitu toho prostoru nedegradovali. Navíc jsme při tom podpořili českého výrobce, což dává také jistě smysl.
V kancelářích v Roztylech je znát důraz na akustiku. Jak jste ji řešili?
Objektové akustické podhledy měly různou účinnost, která byla po úpravě dispozice v některých zónách nedostatečná. Proto jsme navrhli jejich úpravu a podpořili je dále akustickými závěsnými panely. Volili jsme řešení od švédského výrobce, specialisty na akustiku. Tyto prvky zlepšily akustické poměry v open space, kde zároveň působí i esteticky. V kuchyňce jsme navrhli osvědčené a v showroomech dlouhodobě využívané akustické kazety se skrytou hranou od stejného výrobce. Výsledkem je příjemné pracovní prostředí.
Open space vyvolává otázky akustiky a soukromí. Jak jste to skloubili?
Prostor jsme rozdělili do zón – od socializační přes kooperační až po tichou zónu. Kuchyňka a zóna setkávání jsou umístěny tak, aby nerušily práci. Telefonní budky a jednotlivé zasedací místnosti umožňují soukromí. Celkově jsme hledali rovnováhu mezi otevřeností a možností soustředění.
Nejen v showroomech autorizovaných partnerů, ale i v roztylských kancelářích se uplatnil koncept living roomu, tedy švédského obývacího pokoje…
Ten koncept je tvořen ve Švédsku, tak se jaksi přirozeně podařilo propsat do něj fenomén setkávání a variability, jak už bylo řečeno u showroomů. Měli jsme širokou paletu možností, co všechno nabídnout pracovníkům jako variabilní prostředí – od standardních stolů, které mají samozřejmě elektronicky výškově nastavitelnou desku, což je norma v dnešní době, po nízká sezení typu obýváku, běžné sezení typu jídelních stolů, barová sezení i nejrůznější alternativy sezení pro kreativní práci, tak aby každý zákazník měl možnost změnit pozici či prostor, aby se mohl soustředit plně na svoji práci a současně si při změně odpočinout.
A pak je tady již zmíněná oblíbená kuchyňka…
Kuchyňka je velká, příjemná a myslím si, že to je vynikající místo pro společenskou část pracovní doby. A je to přesně ten prostor, kde byla výhoda být u samého počátku tvorby konceptu: mohli jsme její umístění vylepšit oproti předešlému prostoru v Čestlicích, kde bohužel tvořila s ohledem na dispoziční limity průchozí prostor. V Roztylech jsme ji situovali tak, aby byla zcela oddělená, ale zároveň byla v příjemném vizuálním kontaktu s pracovním prostředím za posuvnými skleněnými dveřmi. Určitou technickou komplikací byla pouze vzdálenost od napojovacího bodu kanalizace, kde jsme byli nuceni využít přečerpávání. Zde je kuchyňka zcela na správném místě a dispozičně funguje myslím výborně.
Jaký máte osobní oblíbený detail v kancelářích?
Mám rád místo, kde právě sedíme. Interaktivní zasedací místnost, velkorysý prostor s pohodlným nízkým sezením a příjemným výhledem do lesoparku. A pak oblast před velkými zasedačkami, kde dekorativní stěna odděluje průchod ke kuchyňce. Je to živé místo, skoro jako náměstí.
Pro mě samotné vozy Volvo. Design není okázalý, ale má smysl pro detail a funkčnost. A to samé se odráží v architektuře showroomů a kanceláří.
Jak vidíte budoucnost showroomů?
Je těžké předvídat. Roste tlak na digitalizaci, použití virtuální reality, ale zároveň i snaha vytvářet komunitní centra, místa, kde lidé nejen kupují auto, ale také tráví čas, dají si kávu, švédský zákusek… Možná to bude kombinace obojího – digitální technologie a zároveň víceúčelové prostory.
Co byste chtěl, aby bylo do budoucna akcentováno?
Udržitelnost. To je prvek, který si přeji více integrovat do showroomů i kanceláří. Materiály, fasády, nábytek – aby vše více odráželo zájem automobilky o životní prostředí.
Ptala se a fotila Petra Doležalová, její snímky Davida Kryspina a prostor importérství v Roztyly Plaza doplňují fotografie interiérů budov autorizovaného partnera Cardion Cars od BoysPlayNice.
