doba čtení 12 min
Johanův otec strávil ve švédské automobilce pětadvacet let a i po odchodu na Volvo Cars vzpomíná jako na svého nejoblíbenějšího zaměstnavatele. Tuto kontinuitu je cítit i dnes, potvrzuje jeho syn. Když se Johan Rasmusson podívá na Volvo optikou tří generací, jedna věc podle něj zůstala stejná: opravdová láska k autům. Většinu jeho kolegů auta skutečně zajímají.
A co je naopak největší změna? Podle Johana jednoznačně elektrifikace. A s ní i nový důraz na udržitelnost, která se podle něj nedá oddělit od bezpečnosti.
„Dnes je pro nás stejně důležité být udržitelní jako bezpeční. A ty dvě věci spolu úzce souvisejí. Udržitelnost znamená lepší svět, čistší vzduch, méně nemocí. Ve výsledku i méně předčasných úmrtí. I to je forma bezpečnosti.“
Johan Rasmusson stojí v čele komerčního rozvoje modelu Volvo EX60. Zodpovídá za cenovou strategii, plánované objemy i celkovou podobu komerční nabídky. Ve Volvu působí od roku 1994 a na vývoji modelu se podílel od samého začátku.
Když přijde řeč na auta, která mu zůstala pod kůží, nezaváhá. Pamatuje si první volvo v rodině: modré 240 kombi. Bylo mu pět nebo šest. Jeho vlastní první volvo bylo 480 Turbo, prý si užíval jeho řízení stejně jako pohodlí. Ale srdcovka je jiná.
„Nejkrásnějším volvem pro mě zůstává C70 Coupé. Jako kabriolet bylo nádherné, ale pro mě bylo nejlepší kupé. Hlavně v barvě saffron, takové něco mezi oranžovou a hnědou, prostě šafrán. Dodnes je to nádherné auto – a ve Švédsku dnes dobře zachovalé C70 Coupé v téhle barvě stojí velké peníze.“
Kdyby měl jednou větou shrnout, co si z Volva odnesl, zněla by jednoduše: pracuj tvrdě a buď laskavý.
„Hlavně to druhé je pro mě čím dál důležitější. Nejezdit na vysokém koni a nemyslet si, že jste boží dar firmě. Ve společnosti je spousta chytrých lidí, kteří mohou přinést něco nového. A zvlášť mladší kolegové mají energii a nápady, kterým stojí za to naslouchat.“
Pak se usměje: „Jsem na ně hodný i proto, že mi jednou budou platit důchod.“
Humor ale rychle vystřídá vážnost.
„Opravdu si myslím, že je důležité vychovávat další generaci. Aby až ta moje odejde, zůstal ve Volvu dobrý duch a lidé v něm chtěli dál pracovat.“
Volvo dnes: stále více emocionální objekt
Johanův pohled na pokrok v automobilovém světě se za roky postupně měnil. Dnes už podle něj nestačí navrhnout auto, které dobře vypadá a dobře jezdí. Musí nést i větší společenskou odpovědnost.
„Musíte to spojit s udržitelností. A s tím, že auto už nemá spalovací motor. Je úplně tiché.“
Se smíchem padne poznámka, že jde vlastně o zvuk ticha…
„Přesně. Zvuk ticha. A právě to je pro mnoho lidí změna. Zvuk motoru byl pro část řidičů součástí zážitku. Teď jim musíte ukázat, že elektrické auto může být stejně příjemné a zábavné – nebo ještě víc.“
Právě proto podle něj přichází nová éra ve správnou chvíli. Lidé jsou přesycení hlukem, tlakem a neustálým zrychlením. Ticho najednou nepůsobí jako prázdno, ale jako kvalita.
„Při každodenním dojíždění je elektromobil mnohem příjemnější. Je tichý. Když vezete spolujezdce, lépe se vám mluví. A když jedete sami, můžete si buď užívat ticho, nebo si v autě udělat koncert.“
Osobně mu zvuk motoru nechybí. Přesto chápe ty, kteří to mají jinak.
„Rozumím lidem, kteří milují auta a chtějí mít třeba ještě jedno hobby auto na víkendy a léto. Na běžné ježdění elektromobil, pro radost něco se spalovacím motorem. I to dává smysl.“
Nástup voltů
Na elektromobilitu se nedívá ani čistě technologicky, ani čistě obchodně. Je to podle něj zároveň otázka odpovědnosti, byznysu i lidské důvěry ve změnu.
„Je důležité starat se o planetu tak, aby si budoucí generace mohly užívat to co my dnes. A ideálně ještě v čistším prostředí. Zároveň ale víme, že to je i obchodní realita. Lidé chtějí auta, která jsou udržitelnější, mají nulové lokální emise a vznikají odpovědným způsobem.“
Jednu věc podle něj lidé stále podceňují: vlastní stereotypy. Mají tendenci myslet si, že denně jezdí mnohem dál, než opravdu jezdí. Řeknou si prý: Najedu sto kilometrů denně, elektromobil pro mě není. Jenže ve skutečnosti ujedou sotva padesát. Johan si tím sám prošel. Dlouho mu dávaly smysl plug-in hybridy. Pak přešel na čistý elektromobil a zjistil, že jeho návyky se skoro nezměnily.
„Ano, zažil jsem i nefunkční nabíječky a frustraci. V tu chvíli si pomyslíte: končím, vracím se ke spalováku. Jenže když se uklidníte a podíváte se na to racionálně – kolikrát se vám to za rok opravdu stalo? Jednou? Pak to není důvod všechno odepsat.“
A právě tady podle něj vstupuje do hry EX60. Ne jako další model v řadě, ale jako auto, které má odpovědět na hlavní obavy lidí z elektromobility: za deset minut nabíjení můžete získat až 340 kilometrů dojezdu. A celkový dojezd má až 810 kilometrů.
„Najednou zjistíte, že většina námitek proti elektromobilům ztrácí sílu. Tohle auto řeší všechno, čeho se lidé na elektromobilech bojí. Takže pokud se jim chcete dál vyhýbat, budete si muset najít nové obavy.“
Kvality, které se v čase nemění
Design nového vozu ale není jen otázka techniky. Jako nejtěžší u elektromobilu vnímá Johan schopnost skloubit aerodynamiku s identitou značky.
„Když chcete co nejdelší dojezd, aerodynamika je zásadní. Zároveň to ale pořád musí být volvo, jaké lidé očekávají. A spojit tyhle dvě věci je těžké.“
Přesto má jasno: EX60 podle něj neztrácí nic z charakteru značky.
„Pořád je to Volvo. Má logo v přídi, světla Thorova kladiva a vlastní výraz. Nepůsobí jako generický aerodynamický objekt. A právě u elektromobilu je možná nejtěžší zachovat charakter a zároveň splnit nároky na efektivitu.“
Když se od strategických úvah vrátí k čistě osobní rovině, nejvíc ho na novém voze fascinují chvíle, kdy Volvo znovu posouvá bezpečnost.
„Nejdůležitější jsou pro mě multiadaptivní bezpečnostní pásy. Nejde jen o novinku na papíře. Systém přizpůsobuje ochranu konkrétnímu člověku i jeho poloze v sedadle. Znovu tak zlepšujeme ochranu cestujících a právě to je pro mě pořád nejdůležitější. “
Teprve potom přichází radost z detailů. A tam už se v něm ozývá nadšený automobilový fanoušek.
„Miluji audiosystém Bowers & Wilkins s reproduktory v zadních opěrkách hlavy a Dolby Atmos. Když si pustíte oblíbenou skladbu nahranou v Atmosu, je to skoro náboženský zážitek. Dire Straits v tomhle autě zní fantasticky. Brothers in Arms – to bylo skoro spirituální.“
Na EX60 oceňuje i to, že je promyšlené do detailu, od praktického uložení rolety a řešení úložných prostor až po větší pohodlí pro všechny cestující, nejen pro ty vpředu. A pak ještě dvě věci, které ve stínu velkých témat snadno zapadnou, ale v každodenním životě dávají velký smysl:
„Mám rád elektricky nastavitelné sklápění zadních opěradel, takže se v autě dá pohodlně spát. A miluji i to, že roletu zavazadlového prostoru můžete uložit pod podlahu kufru. To je neuvěřitelně praktické.“
Zákazník na prvním místě
Velkou část profesního života strávil Johan Rasmusson v USA a právě tam si podle svých slov naplno uvědomil, co auto pro zákazníka doopravdy znamená. Americký zákazník je podle něj nekompromisní. Když něco nefunguje, nezajímá ho omluva ani kontext. Pokud auto neodpovídá očekáváním, zákazník se prý velmi rychle obrátí proti firmě, která ho vyrobila. Kvalita je naprosto zásadní.
Z Ameriky si však Johan neodnesl jen tvrdší metr na produkt, ale i důraz na tempo. Také přesvědčení, že nic není nemožné, pokud jste ochotni do věcí opravdu vložit energii.
„Věci se musejí dít rychle. Neodkládejte na zítřek to, co můžete udělat dnes.“
Když pak mluví o tom, co auto znamená v každodenním životě, je až odzbrojujícím způsobem konkrétní. Všechno začíná tím, že ráno prostě nastartuje.
„Nic lidi nerozčílí víc než to, když ráno jedou do práce a auto nestartuje. Je úplně jedno, kde na světě jste. Zákazník musí mít jistotu, že když zítra ráno přijde k autu, bude bezchybně fungovat.“
A tím to nekončí. Dnes už podle něj nerozhoduje jen samotný produkt, ale i vše kolem něj. Kdykoli potřebujete servis, pomoc nebo se něco pokazí, všechno by mělo být plynulé a hladké. Zážitek z vlastnictví auta je dnes možná důležitější než před dvaceti lety, říká. A proměnil se i samotný způsob, jak lidé auto vybírají. Zatímco dřív trávili čas objížděním dealerů, dnes většinu rozhodnutí udělají ještě předtím, než do showroomu vůbec vstoupí.
„Všechno si nastudujete online. Auto si nakonfigurujete, porovnáte, přečtete. Do showroomu už možná vyrazíte jen na testovací jízdu, protože si chcete potvrdit, jak auto skutečně jezdí.“
A někdy je zákaznické přání odzbrojujícím způsobem jednoduché: mít při konfiguraci auta možnost prostě zvolit všechno.
Kořeny značky mostem k budoucnosti
Johanovo osobní nastavení působí v době posedlé rychlostí osvěživě. Je v něm klid, veselost i přirozený nadhled.
„Obecně jsem docela klidný člověk, takže se nenechám snadno vystresovat. Ale rybaření je pro mě způsob, jak všechno úplně vypnout a dostat se do svého zenového stavu. Jsem tam já, voda a moje rybářské vybavení. A snad i nějaká ryba, která zabere a já ji pak budu přemáhat.“
Právě při rybaření se v něm nejvíc ukazuje vlastnost, která sedí i k jeho práci: trpělivost vydržet i tehdy, když už by to mnozí vzdali. Je klidný díky rybaření, nebo to naopak byla právě jeho klidná povaha, co ho k tomuto koníčku přivedlo?
„Myslím, že jsem se tak už narodil. Když jsem byl mladší, měl jsem asi výraznější temperament, ale vždycky jsem byl spíš klidný člověk. A i když se občas dostanu do stresu, moc to na sobě nedávám znát.“
Tady se rozhovor přirozeně dotkne jednoho z nejsilnějších motivů značky Volvo: spojení s přírodou. Ne jako marketingové zkratky, ale jako něčeho, co je ve značce přítomné dlouhodobě.
„Spojení Volvo Cars s přírodou je poměrně silné. Je to vidět v interiérech, které vytváříme. Inspirace téměř vždy vychází z přírody, zejména z té švédské.“
Johan o tom nemluví abstraktně. Přesně ví, odkud tento vizuální a materiálový jazyk vychází: z drsnosti západního pobřeží, z minimalismu skandinávského designu i z hlubokého vztahu k okolní krajině.
„Náš závazek k udržitelnosti také ukazuje, že jsme oddaní přírodě a životnímu prostředí.“
Možná právě proto Volvo tak silně oslovuje i lidi, kteří nežijí uprostřed lesa a nemají k přírodě každodenní fyzickou blízkost.
„Myslím, že spousta lidí, kteří bydlí ve městech, by ve skutečnosti raději žila někde klidněji. Jen to často nejde kvůli práci a dalším okolnostem.“
Ve Švédsku se to podle Johana ukázalo naplno během covidu. Lidé najednou zjistili, že jim městský byt nestačí, že potřebují víc prostoru, zahradu, klid a vzduch. A podobně podle něj přemýšlí i mnoho zákazníků Volva. I když nežijí denně uprostřed volné krajiny, ten sen v sobě mají.
„Možná chtějí jednou žít blíž přírodě. A právě to je na Volvu přitahuje.“
Možná právě v tom je síla značky. Nejen v samotném autě, ale i v klidu a pocitu, který lidem nabízí. A také v sebevědomí neztrácet v komunikaci nadhled a humor ani u tématu, které bývá často zbytečně zatížené obavami.
„Může to být i náhradní cesta, jak se tam jednou dostat. A s volvem tam můžete vždycky alespoň o víkendu dojet.“
S Johannem Rasmussonem si povídala Petra Doležalová, fotografiemi a videi doplnili archiv Volvo Cars a Marek Costey.