Za volantem pro naději

Příběh malé Madlenky trpící vzácnou poruchou krvetvorby, který v posledních měsících rezonuje českou veřejností, zase jednou ukázal to, co Češi opravdu umějí: ve chvílích krize zmobilizovat síly pro dobrou věc. V tomto případě ochotu stát se dárcem kostní dřeně. Do masivního náboru se bez nadsázky zapojilo celé Česko a za více než dva měsíce se do obou českých registrů zapsalo přes dvacet tisíc ochotných duší. 

Za každým číslem je člověk

Každým rokem v Česku onemocní stovky dospělých i dětí leukemií a dalšími vážnými nemocemi, které jsou léčitelné pouze transplantací kostní dřeně. Pro řadu z nich jsou jedinou šancí na uzdravení krvetvorné buňky jiného člověka.

Volvo v Česku toto úsilí již několik let podporuje a snaží se usnadnit zaměstnancům a spolupracovníkům Českého národního registru dárců dřeně jejich práci v terénu zapůjčením vozu Volvo. Kromě výjezdů náborových týmů do regionů jej využívají třeba i pro převážení vzorků, roznosy letáků, předávání ocenění apod. Celkově tak po republice pracovníci registru najezdili s Volvem už tisíce kilometrů. A jen v roce 2024 se do registru ČNRDD zapsalo 10 424 nových potenciálních dárců. Jejich průměrný věk je 24 let.

Vzedmutá vlna ochoty

Téměř dvouletá Madlenka, které lékaři zjistili tzv. aplastickou anémii, kvůli níž rychle potřebuje transplantaci, samozřejmě není jediná, komu může nezištná ochota někoho druhého pomoci v boji se zákeřnou nemocí. Její příběh však nebývale zvedl zájem veřejnosti a přivedl více zájemců než jindy za celý rok.

„Už teď jsme překročili hranici 10 tisíc dárců, takže letošek bude jistě náborově nejsilnější za celou historii registru, kdy se běžný roční přírůstek nových dárců pohybuje právě kolem těch 10 tisíc,“ říká manažerka marketingu a komunikace ČNRDD Klára Conková. „Nejsilnější vlna podpory trvala asi čtyři týdny. V tu dobu nám prakticky nepřestával zvonit telefon a chodily bez nadsázky stovky dotazů denně. Dokonce mi vůbec poprvé volaly i děti mezi 14 a 17 lety a chtěly se zaregistrovat. Ptaly se, zda se souhlasem rodičů mohou. To byly určitě jedny z těch nejhezčích telefonátů vůbec. Zvýšené počty zájemců o vstup hlásila snad všechna naše stálá registrační centra a náboráři v terénu jakbysmet. Byly dny, kdy jsme měli i pět velkých náborů denně různě po republice.“

Naděje pro nemocnou holčičku

Když donedávna zdravá Madlen dostala na začátku letošního března vyrážku, zdálo se, že by to mohla být jen obyčejná kopřivka. Nebyla. Šlo o petechie, příznak závažného nedostatku krevních destiček. Holčičku už si v nemocnici nechali – kvůli aplastické anemii. Nemoci velmi vážné, a jak říkají lékaři, bez adekvátní léčby dlouhodobě neslučitelné se životem, protože se přestávají tvořit bílé i červené krvinky a krevní destičky. Okamžitě se tak začal hledat vhodný dárce kostní dřeně. Největší šance na úspěch bývá u sourozenců. Madlen má tři, ale ani jeden se jako dárce pro sestru nehodí.

Nyní se v rámci léčby zkoušejí imunosupresiva a zatím se zdá, zabírají a holčiččin organismus opět sám tvoří krvetvorné buňky. Paralelně s léčbou ale stále probíhá i hledání vhodného dárce – pro případ, že by transplantace nakonec byla přece jen nutná.

A tak přestože s nadějnými zprávami o aktuálním Madlenčině stavu a její léčbě největší nápor nových přihlášek polevil, registry dárců kostní dřeně potvrzují, že se stále hlásí lidé po celé zemi. Náborová centra tak zapisují v jednotlivých městech, školách a dalších institucích i soukromých firmách nová jména. A z mohutné vlny zájemců už vzešly první konkrétní naděje. Mezi těmi více než deseti tisíci letos zapsanými už jsou konkrétní dárci, kteří, pokud probíhající testy potvrdí jejich vhodnost, zachrání konkrétní životy.

Prvním z nich je dvaadvacetiletý student Kevin Děcký, který vyslyšel výzvu tatínka malé Madlenky a šel se zaregistrovat do centra Českého národního registru dárců dřeně ve FN Ostrava – a hned druhý den po odběru byl jeho vzorek odeslán do Kanady. Zda bude pro tamního hematoonkologického pacienta opravdu tím nejvhodnějším dárcem, bude zřejmé do několika týdnů. 

Náboráři na cestách s Volvem

Den Martiny a Stanislava, zakladatelů dobročinné organizace Nábor hrdinů a náborářů Českého národního registru dárců dřeně, tradičně začíná už předchozí večer přípravami. Zavazadlový prostor červeného Volva XC60 byl zpola zaplněn materiálem na dnešní nábor a zbytek večera zabrala kontrola přihlášek od dárců z uplynulých dní. Zkontrolované a pečlivě zabalené formuláře spolu se vzorky naložili do kufru a na zadní sedadla usadili děti, které krátce nato vyložili u školy a školky. Je půl osmé ráno, pondělí 7. dubna. Do navigace zadávají cíl a vyrážejí.

Na boleslavské dálnici přijímají první hovor dne – volá koordinátorka náborů Českého národního registru dárců dřeně. Díky příběhu malé Madlenky zažívá registr už druhý týden nebývalý zájem o vstup. Je třeba denně kontrolovat, zda jsou všechny plánované akce dostatečně zajištěné po personální i materiální stránce. V hovoru se probírají také čerstvé nabídky dalších míst a termínů i včerejší nábory ve Vrchlabí a Náchodě. Martina hledá volná místa v diáři a zapisuje nové akce, zatímco Stanislav se věnuje řízení.

Díky adaptivnímu tempomatu a systému Pilot Assist je cesta i přes houstnoucí ranní dopravu pohodlná a bezpečná, a tak chvíli po půl deváté zastavují před Ústřední vojenskou nemocnicí v Praze. Sestrám z transfúzního oddělení předávají vzorky a přihlášky z několika předešlých akcí, včetně té na ČVUT, kde během jednoho odpoledne zapsali přes 500 mladých lidí. Personál nemocnice následně zadá údaje do systému registru a anonymizované vzorky odešle do laboratoře k rozboru.

Není čas otálet

Už za hodinu na ně čekají vojáci z 13. dělostřeleckého pluku Armády ČR v Jincích na Příbramsku. Cestou po plzeňské dálnici volají kolegyni Zuzku ohledně zítřejšího náboru na Smíchově. Martina s ní ověřuje přesné místo konání a seznam věcí, které musejí přivézt. Díky navigaci dorazí do Jinců včas a bez bloudění. Vojáci jsou disciplinovaní, zápis běží hladce a za necelých 50 minut přibyly do registru tři desítky nových hrdinů. Ještě se předběžně domlouvají na další spolupráci a vyrážejí dál.

Pár kilometrů po křivolakých středočeských okreskách si užívají, ale brzy jsou zpět na dálnici a míří zpátky do Prahy. Po cestě ladí poslední detaily čtvrtečního velkého náboru v Hradci Králové s panem Lukášem, který se před časem sám nabídl, že pomůže východočeskou akci zorganizovat…

Příběh, který rozehřívá srdce

Za běžných okolností nebývá den náboráře takto hektický. Od konce března, kdy tatínek sotva dvouleté Madlenky veřejně vyzval ke vstupu do registru, jsou však zaměstnanci registru i dobrovolníci v jednom kole. Většina dnů vypadá podobně jako tento, kdy jsou naplánované hned tři náborové zastávky. Druhá z nich začíná ve 13 hodin u zaměstnanců velké dopravní firmy na východě Prahy. Zapsáno je šest dárců, což se může zdát poměrně málo, ale není malých náborů a osvěta o dárcovství se tak dostane k desítkám dalších – a právě to je další důležitá část práce registru a jeho spolupracovníků.

Nasedají již poněkolikáté do volva, následuje rychlý oběd, během kterého volají dědečkovi, aby se ujistili, že v pořádku vyzvedl děti. Od 15 hodin pak pokračují veřejným náborem v Divadelní kavárně v Horních Počernicích. V útulném prostředí se během tří hodin vystřídá 49 nových potenciálních dárců. 

Cestou domů stihnou rychlý nákup a večer, po uložení dětí do postelí si ještě volají s tiskovou mluvčí registru Klárou a kolegyní Monikou, která dnes náborovala v Rychnově nad Kněžnou a zítra ji čeká Přelouč. Teď rychle k počítači zkontrolovat přijatou poštu, odpovědět na žádosti o uspořádání náborů a zodpovědět dotazy zájemců o vstup do registru. Nakonec následuje příprava na zítřejší cestu na pražský Smíchov, takže ještě naložit materiál do spolehlivé XC60 – a pak už spánek. Další den v životě náboráře je u konce.

Jedna dobrá zpráva

Vhodného dárce téměř tři roky hledal i devítiletý Matěj trpící vzácnou Diamond-Blackfanovou anémií, která způsobuje, že se mu v těle netvoří dostatek červených krvinek. Nyní přišla dobrá zpráva: dárce se našel! Respektive dárkyně, Američanka z německého registru…  

A přesně tak mají registry fungovat. Tisíce lidí zapsaných i kvůli Madlence a Matějovi do těch v Česku představují naději pro další pacienty. Proto i když je jen jednoprocentní šance, že budete vybráni jako ideální dárce a k odběru skutečně dojde, pokud jen trochu můžete, zaregistrujte se. Právě vy se – možná stejně jako Kevin Děcký – můžete stát tím, kdo zachrání lidský život. U nás nebo kdekoli na světě.

Běžný den náborářů přiblížila Klára Conková, foto archiv ČNRDD.