doba čtení 5 min
Asi nikdy v historii neměl člověk k dispozici takový komfort ke zpříjemnění života jako dnes. A taky možnost rozhodovat, co s ním bude dál. Jak ale současný přetlak informací zvládnout tak, aby nám zbyl prostor na to nejdůležitější: umění vnímat a cítit, uvědomit si, že jsme součástí přírody a začít ji znovu respektovat?
Máme tendenci chránit, co důvěrně známe. Proto to měly přírodní národy snazší – neměly technologie, nezlenivěly a dokázaly zapojit všechny smysly, aby přírodu pochopily. Jak zmínil profesor Bárta: potřebujeme lídry s vizí. Takové, kteří mají inspiraci a věří, že jejich mravenčí práce má smysl, i když to tak často nevypadá.
Velké věci začínají nenápadně
Krajina nemá jen paměť, má i duši. Keltové věřili, že její tvar je tichou a prastarou formou vědomí. Kousek za Adršpachem se cesta stáčí do kopců, kde už nás čeká třetí zastavení na cestě za objevováním paměti krajiny.
Jirka Malík propadl kouzlu místní přírody už jako malý kluk. Zamiloval se do skal, začal lézt a dlouhé hodiny sledoval dravce nebo jen život v trávě. „Po přečtení moudrých knih od ekologů mi došlo, jak jsme propojeni, a pokud na tom bude špatně příroda, i nám se přestane dařit.“
A když se za pár let začala z potoka, kde se jako kluk celé léto koupával, ztrácet voda a z krajiny Broumovského výběžku následkem rozsáhlého odvodňování a intenzivního zemědělství mizet život, domluvil se s majiteli místních pozemků, že do krajiny vodu vrátí.
Dnes už několik let neúnavně přetváří krajinu u Adršpachu k obrazu svému. Po rozkopání a zaslepení původních meliorací se objevují nové mokřady a tůňky. Když procházíme kolem jedné z nich, vytáhne schovaný rýč a upraví hrázku. „Tůňku mi pomáhali kopat místní i s dětmi,“ líčí zapojení stále více nadšenců, dokonce z celého Česka.
Příběh Zdoňova
Model Zdoňov, jak svůj projekt Jiří Malík pojmenoval, popisuje kompletní metodu navrácení vody do krajiny a její obnovu. „Zlepší se zádrže na lesních pozemcích, znefunkční meliorace, obnovíme původní potůčky, mokřady a jejich přirozené funkce, vzniknou tůňky. Vysázíme mimolesní zeleň, která pomůže zadržet srážky a zároveň má větrolamnou funkci.“
Tahle opatření pomohou podle něj ochladit krajinu, voda se vrátí do studní a toků a samozřejmě bude mít co pít i lesní zvěř a ptactvo. „Konečným cílem nápravy krajiny v Česku je zejména vrátit malý oběh vody, a jelikož jsme uprostřed Evropy, je naší snahou, aby to samé jako my udělala i celá Evropa. Česko by tak mohlo být vzorem.“
Nejsilnější řešení bývají obvykle málo viditelná, ale malé krůčky vedou k velkému pokroku.
Vizionář Malík od začátku plánoval model Zdoňov jako pilotní. „Šířit se bude snadno, protože jde o virtuální model obnovy krajiny ve fázi studie proveditelnosti, který využívá bezplatný program QGIS a bude probíhat jednoduše sdílením po internetu. Je to výborný nástroj pro správu obce a řešení územního plánování. Poslouží nám nejen pro odhad, kolik vody navíc dostaneme do krajiny, ale i kolik to bude stát.“
Uzdravování krajiny
Jirka upozorňuje, že největší potenciál zádrže vody nemají přehrady, ale krajina. „A to je vlastně model Zdoňov, protože když nebudeme mít vodu, nebudeme mít nic. Proto se snažíme ukázat, jak napravit krajinu, jak napravit zemědělství, a ukázat cestu, aby společnost mohla dál fungovat.“
Vystoupali jsme k počátku, kde se zrodila láska Jirky Malíka ke zdejší přírodě a potřeba ji chránit. Je pátek odpoledne a na vyhlídce Křížový vrch kromě nás nikdo není. Jen ptáci, kteří hnízdí ve skalách. Během Jirkova vyprávění jako by se před námi znovu objevil neprostupný divoký prales z dob Keltů, první osady benediktýnů, kteří krajinu začali přeměňovat v pole, klášter Broumov a další osidlování v proměnách času. Paprsky zapadajícího slunce naposledy ozáří louky pod námi, v nichž se už začal rodit nový příslib.
Celou cestu Petry Doležalové za poznáváním minulosti i budoucnosti krajiny, kterou zachytila slovem i obrazem, najdete v posledním čísle Volvo magazínu.