doba čtení 9 min
Za zrodem nejmenšího modelu Volvo stojí nadšená milovnice extrémní přírody a outdooru. Návrh Kathariny Sachs zvítězil v konkurenci dalších jedenácti designérů z různých poboček automobilky po celém světě. Kudy vedla její cesta do Volva, kde hledá inspiraci a jakou sílu pro ni má skandinávská příroda, se mladá německá designérka svěřila v rozhovoru pro eVOLVOlution.
Co vás přivedlo ke studiu dopravního designu?
Chtěla jsem být kreativec, vždy mě zajímalo vytvářet něco nového, řešit problémy, přitahovala mě rovnováha mezi uměním a technikou. Pak mi jednou kamarád vyprávěl o svém studiu automobilového designu v Turíně a já se do toho oboru úplně zamilovala. Abych ale měla šanci dostat se na jednu z nejuznávanějších škol na světě, bylo třeba připravit si portfolio a také získat vzdělání v dílenském prostředí, umět stavět modely. Kamarád mě nasměroval do CEMI v italském Saviglianu, školy, kde se specializují na všechny druhy modelářství. Tam jsem se naučila modelovat z hlíny, ale taky tradiční sádrové modelování, které se učí jen v Itálii. Učila jsem se pracovat ve 3D.
Vytvářet interiéry z hlíny jsem si pak vyzkoušela na praxi ve studiu Italdesign Giugiaro. Bylo mi nějakých osmnáct devatenáct a poprvé jsem viděla interiér studia a dostala se do kontaktu s úspěšnými designéry. Bylo to… naprosto úžasné! Po stáži mě tam přijali jako zaměstnance a já jsem s nimi pokračovala v práci, dokud jsem nedokončila portfolio, které jsem potřebovala k přijetí na univerzitu v Pforzheimu. Toto období mi umožnilo pochopit objemy, tvary, což bylo hrozně důležité. Můžete mít skvělé nápady, ale pokud je nejste schopni realizovat ve 3D, bude vám to chybět.
Jak tedy začala vaše profesní dráha automobilové designérky? Už jste zmínila Italdesign Giugiaro – a potom?
Už během studia na univerzitě v Pforzheimu jsem absolvovala několik stáží – třeba ve Volkswagen Design Center Potsdam nebo v oddělení designu exteriéru v BMW –, abych pronikla do toho, jak v různých ateliérech pracují. Když jsem se dostala na stáž do Volva, nabídli mi prostor pro diplomku a následně nato i práci, jen chvíli trvalo, než se pro mě vytvořila pozice. Tak jsem v mezičase trávila ještě nějakou chvíli jako externistka pro Makkinu, malé londýnské studio, které spolupracuje s řadou značek po celém světě coby konzultant a vytváří něco jako kreativní vstupy pro nové designové návrhy. A pak už skutečně přišlo Volvo a já už pro tuto značku pracuji přes sedm let.
Ozvěny severu
Kvůli Volvu jste se přestěhovala do Švédska. Jak se vám tam žije?
Hned jak jsem přijela, cítila jsem se tu neuvěřitelně vítaná. Na práci ve Skandinávii se mi líbí, že jsou tady všichni opravdu „na jedné lodi“, není tu taková ta typická hierarchie, což nám umožňuje otevřenou komunikaci na všech úrovních. Můžu jít třeba za nejvyšším šéfem a říct mu: Hele, myslím, že něco nefunguje… Navíc tady mládí neznamená, že vám nesvěří žádnou odpovědnost. Není důležité, kolik vám je let, ani to, jakého jste pohlaví. Když máte dobrý nápad, nadřízení vás podpoří, což mně osobně nesmírně pomohlo vyrůst.
A pak mě samozřejmě uchvátila Skandinávie jako taková. Nikdy jsem nebyla tak blízko přírodě. Udělalo to ze mě skalního outdoorového nadšence. Miluji drsnou přírodu. Ráda chodím na túry, jezdím na kajaku, beru si stan a prostě zůstávám v přírodě. A také s oblibou vyrážím na sever Švédska, kde vás i v létě může na vrcholku hory zastihnout sněhová bouře. Mimochodem, toto švédské „vědomí přírody“ se snažíme vnést i do našich produktů. Je to součást naší značky. Což dokonale ladí i s mými osobními hodnotami.
„Není nic cennějšího, než když vám někdo důvěřuje, předá vám odpovědnost a dá vám prostor k růstu.“
Co vás motivuje?
Pohání mě touha vytvořit něco, co tu ještě nebylo, a podpora, kterou pociťuji od svých kolegů. Je úžasné, když vám kolegové věří a pomáhají vám přetvořit vaši myšlenku v realitu. Není to ale jen moje zkušenost, ve Volvu se všichni motivujeme a podporujeme navzájem.
Vaše práce zahrnuje hodně kreativity. Co pro vás tento pojem představuje?
Je to především otevřenost. Člověk musí být zvídavý, neustále si klást otázky a nepřestávat přemýšlet nad tím, jak by obohatil životy ostatních. Vždy se v první řadě snažím vytvořit produkt, který má smysl. V tom je pro mě síla kreativity. Miluji inovace, ale i přehodnocování, snažím se inspirovat z rozmanitých zdrojů, i těch zpoza hranic automobilového průmyslu.
Takže odkud inspiraci čerpáte?
Díky životu ve Skandinávii, kde je tak blízko k přírodě, si dokážu cenit materiálů, uvědomuji si sílu světla. Také se ráda nechávám inspirovat architekturou, která se ve svém tvůrčímu procesu podobá navrhování aut – v tom tvarování vnější podoby a v předávání určitého sdělení už jen tím, že se na něco podíváte. A pak je tu produktový design, i ten propojuje kreativitu s funkčností. Například u modelu EX30 jsme se inspirovali v odvětví tenisek a technikami 3D pletení.
„Právě proto, že jsme tady přírodě tak blízko, je pro nás ve Volvu nesmírně důležitá udržitelnost a výběr vhodných materiálů.“
Nejmenší přírůstek do rodiny
Jak se vlastně utvářel návrh modelu EX30?
Můj záměr byl od začátku vytvořit kompaktní malé SUV a současně dosáhnout stejně silného výrazu, jako mají velká auta. To je ten často zmiňovaný šálek espressa: malý, ale velmi silný a výrazný vůz.
A také jsme chtěli vytvořit nejudržitelnější volvo vůbec. To je opravdu velká ambice, ale když máte podporu týmu a celé značky, máte možnost věci hned od začátku přehodnotit. Nemusíte pak vyrábět věci tradičním způsobem, což je pro mě jako designérku nesmírně smysluplné, protože jinak bychom zase jen opakovali to, co tu už bylo, což by nemělo smysl. Takže vytvořit nejudržitelnější volvo v historii znamenalo, že jsme museli být kreativnější. Museli jsme být mnohem chytřejší ve způsobu navrhování. Museli jsme kombinovat funkce, udělat je multifunkční. A použili jsme úžasné recyklované a přírodní materiály, abychom využili všechny aspekty a znovu je inovovali.
Zůstaňme ještě u Volva EX30. Jak jste u jeho navrhování pracovali s udržitelností?
Například v interiéru máme téma centralizace, kdy jsme v podstatě všechny potřebné funkce umístili doprostřed vozu, a tím pádem odlehčili ostatní části. Tím vzniklo mnohem více prostoru, který je u tak malého auta vítaný. Být udržitelný tady znamená, že to auto je udržitelné už jen svou velikostí: nejudržitelnější auto je to nejmenší. Uměním je pak vytěžit z něj co největší funkčnost. A udržitelnost v exteriéru je o způsobu myšlení – opět si hrajeme s materiály a s poctivým skandinávským designem, kdy prostě zakomponujete jen to, co opravdu potřebujete. Takže například tady už nemáme otevírání. Nebo nemáme mřížku, jen štít (jak tomu říkáme), kterým jsme zakryli přední část vozu a zároveň jím komunikujeme, že je to pravé volvo. Pravé plně elektrické volvo.
Když se řekne Volvo…
Co vás jako první napadne, když se řekne Volvo?
Volvo pro mě byla vždy společnost velmi, velmi zaměřená na člověka. Značka, která na prvním místě upřednostňuje potřeby zákazníků. Což byl vlastně spouštěč k mému rozhodnutí stát se designérkou a vytvářet něco smysluplného: mít značku, která na prvním místě upřednostňuje potřeby zákazníků, je pro mě v celém automobilovém prostředí naprosto zásadní.
„Design musí sloužit nějakému účelu a musí mít pro život člověka nějaký význam. Pokud význam nemá, není to dobrý design.“
Volvo je společnost, která existuje už mnoho let. Snažíte se její historický odkaz začlenit do svých návrhů designu?
Ano, máme úžasnou, silnou historii. Jsme samozřejmě experti na bezpečnost a v této oblasti se budeme i nadále vyvíjet, jak jen to půjde. To jsou věci, které se snažíme neustále začleňovat, aby už samotný vzhled vozu vyjadřoval onu nezbytnou a očekávanou bezpečnost. Všechny charakteristické prvky se snažíme zachovat, ale samozřejmě v moderním provedení. Nevytváříme žádné retro, jen se snažíme vzít si podstatu z naší minulosti a přenést ji do budoucnosti, jiným, novým způsobem.
Které trendy v designu automobilů považujete v současné době za nejvýznamnější?
Nejdůležitější faktory v automobilovém designu v současnosti přesahují pouhé trendy; jsou poháněny významnými posuny díky novým technologiím, jako je elektrifikace a cirkularita. Tyto pokroky vedou k jedinečným přístupům v celém odvětví, které mají hluboký dopad na design automobilů. Je to pro automobilový průmysl neuvěřitelně vzrušující období se všemi těmi změnami, které probíhají bezprecedentním tempem a v dosud nevídaném rozsahu.
Který model Volvo, nepočítáme-li EX30, je váš neoblíbenější?
Můj favorit je Volvo V90 Cross Country. Jak už jsem zmínila, miluji přírodu a toto auto je pro outdoorové aktivity jako stvořené. Ještě bych připevnila stan na střechu a hurá na road trip.
Fotografie z archivu Kathariny.