doba čtení 7 min
Když se v deseti letech poprvé svezl sanitním vozem, bylo mu jasné, že s nimi jednou spojí svůj osud… Jako by si předseda České resuscitační rady a vedoucí lékař letecké záchranky v Královéhradeckém kraji Anatolij Truhlář nechtěl od své práce odpočinout ani doma. Ve volném čase totiž sbírá modely záchranných dopravních prostředků. Původně dětské nadšení přerostlo v hlubokou vášeň. Část sbírky, která v České republice nemá konkurenci, bude od 31. července do 1. listopadu k vidění v Muzeu východních Čech v Hradci Králové na výstavě Záchrankou kolem světa.
Mezi modely ze čtyř desítek zemí samozřejmě nemůže chybět značka, která má bezpečnost lidských životů ve svém hlavním krédu. Speciály pro záchrannou službu na základech automobilů Volvo pomáhají ve světě již hezkou řádku let.
Od povozu k sanitce
Historie rychlé přepravy pacientů k lékaři sahá až do osmnáctého století. Transport pacientů zajišťovaly tehdy pochopitelně povozy tažené koňmi, o nějakém lékařském vybavení nemohla být řeč. Jednoduchá nosítka byla vlastně tím jediným, co tu bylo k dispozici, vše ostatní si lékař či ranhojič vezl s sebou v brašně.
V první polovině století dvacátého se začaly objevovat sanitní vozy jako takové. Ve vozidlech byli přítomni lékař a řidič, ale kromě rychlejší a pohodlnější přepravy pacientů tu až tolik rozdílů od zmíněných povozů nenajdeme. Z vybavení kromě obligátní lékařovy brašny a nosítek bychom tu našli tlakovou nádobu s kyslíkem… a to je vlastně tak nějak všechno. Auta jako taková vycházela z běžně dostupných modelů osobních vozů a jejich úprava nebyla nijak zvlášť důmyslná. Bylo zkrátka potřeba zajistit, aby vzadu mohl ležet pacient a lékař se o něj mohl za jízdy starat. Místa nebylo nazbyt.
Druhá polovina dvacátého století však znamenala bouřlivý vývoj záchranářské techniky a vybavení. Změnil se přístup k záchraně života, objevily se nové postupy, nové technologie a nová výbava. S každou novou generací sanitních aut se posouváme dál a šance pacientů na záchranu stoupají.
Sanity Volvo
Sanitní vozy na základech automobilů Volvo nejsou ničím novým. Již na základě řady PV 800 ve čtyřicátých letech vznikl prostorný sanitní vůz. A s každým novým modelem přicházela i nová a modernější sanitka. Zpočátku to byla jen jednoduchá úprava, k zásadní změně však došlo s modelem 140. Tato modelová řada přinesla v polovině šedesátých let první hranaté kombi, které pak na dlouhá léta definovalo značku jako takovou. A spolu s ním se zrodil i první opravdový záchranářský speciál. Vůz kromě speciální vestavby dostal i zvýšenou střechu, lékař tak měl konečně prostor pro ošetření pacienta uvnitř vozu ještě před samotným transportem do nemocnice.
Unikátním řešením potom byla samotná výroba sanitky. Volvo totiž na rozdíl od jiných výrobců začalo sanitní úpravu připravovat samo. Běžné sanitní vozy vznikaly a dodnes vznikají tak, že se nakoupí standardní automobil a poté se o jeho přerod v sanitku postará specializovaný úpravce. U Volva to ale bylo jinak: sanitní auto se vším všudy bylo kompletně navrženo i postaveno přímo v továrně. Celá úprava tak po stránce bezpečnosti, pevnosti i stability auta plní přísné požadavky značky.
Volvo je partnerem výstavy konané ke 40letému výročí záchranné služby a 30letému výročí letecké záchranky v Hradci Králové.
Promyšlené od základu
Sanitní auta Volvo stojí na základě osobních automobilů značky. Zatímco jiní výrobci přestavují pro účely zdravotní záchranné služby dodávková auta, sanitky Volvo se pyšní jízdními vlastnostmi a komfortem, jaký dodávkové auto nabídnout nedokáže. Nízké těžiště je pro rychlou jízdu klíčové a schopnost manévrovat i ve svižném tempu dává sanitnímu autu přesně tu jistotu, kterou potřebuje. Úprava je přitom navržena přímo na míru potřebám posádek sanitek, proto uvnitř nic nechybí ani z hlediska prostoru, ani výbavy.
Stejné to bylo i s řadou 200 v sedmdesátých letech. V úzké spolupráci s lékaři a posádkami připravilo Volvo speciál, na který je spolehnutí i v těch nejnáročnějších podmínkách. Vozidlo pojmulo i dva pacienty na nosítkách, zadní část byla přístupná širokými dveřmi nejen vzadu, ale i z boku. Oboje dveře přitom bylo možné použít k naložení nosítek s pacientem, což bylo řešení vpravdě unikátní.
Další prvky také reflektovaly požadavky posádek sanitních aut. Prostory řidiče a pacienta měly samostatný systém ventilace. To přinášelo celou řadu výhod. Doktor mohl nastavit teplotu tak, aby co nejvíce vyhovovala stavu pacienta, a to bez vlivu na řidiče a jeho pracovní prostředí. Vzduch z jedné části nepřecházel nikdy do té druhé, což mělo i hygienické a epidemiologické výhody. Konstruktéři se zabývali i hlukovou izolací, a to včetně sirény, která měla být uvnitř vozu slyšet co možná nejméně.
Mnohé prvky vybavení byly přístupné zvenku vozu v uzavíratelných boxech, což představuje výhodu hned dvakrát. Přihrádky nezabírají cenný prostor uvnitř a zároveň jsou skvěle přístupné na místě zásahu.
Současnost: Volvo a Nilsson
Na podobných principech poté vznikaly další modely a vznikají dodnes. Protože technologie postoupily o notný kus vpřed, sanitky Volvo se již nerodily přímo na výrobní lince spolu s ostatními modely, ale v dílnách společnosti Nilsson Special Vehicles. Díky tomu je možné zastavět i složitější celky, na které by jinak z kapacitních i časových důvodů nebyl prostor pro montáž. To však neznamená žádný ústupek kvalitě a konstrukci, právě naopak. Sanitní vozy Nilsson vznikají nadále v úzké spolupráci s firmou Volvo tak, aby byly v maximální míře zachovány vlastnosti automobilů, jejich bezpečnost, pevnost a stabilita.
Nilsson připravuje celou řadu vozů tak, jak se vyvíjejí požadavky záchranářů. Najdeme tu vozy pro obyčejnou přepravu pacientů i skutečné záchranářské speciály pro zásahy v místech, kde jde o život. Sanitkám na místě zásahu často pomáhají rychlá osobní auta s lékařem na palubě – i tady Volvo nabízí pomocnou ruku v podobě upravených aut, v nichž je veškeré vybavení vždy přehledně a bezpečně uloženo, a jeho využití je tak otázkou vteřin.
Devadesátka v roli záchranáře
Zatím posledním speciálem Nilsson je sanitní vůz pro zdravotnické záchranné služby postavený automobil, uvnitř tak můžeme najít skutečně veškerou myslitelnou výbavu a stále tu zbývá dostatek prostoru pro ničím neomezovanou práci lékaře s pacientem. To vše při zachování jízdních vlastností, kterým sanitky postavené na podvozku dodávky nemohou konkurovat.
Sanitní speciály Volvo svou bezpečností, dynamikou i výkony převyšují vše, na co jsou záchranáři zvyklí. A vývoj nikdy nekončí, společně se specialisty z firmy Nilsson Volvo stále pracuje na lepším a využitelnějším autě, které přiveze pomoc všude tam, kde je to opravdu potřeba.
Historií švédských záchranek na základě vozů Volvo provází Jan Křeček (Autíčkář), názorně dokreslují obrázky z archivů MUDr. Truhláře a Volvo Cars.
Nejen o unikátní sbírce, ale především o cestě, která následovala pro prvním svezení sanitkou a stočila se jasným směrem k záchraně lidských životů chystáme rozhovor s Anatolijem Truhlářem, vedoucím lékařem letecké záchranné služby v Hradci Králové.