doba čtení 15 min
Jakou roli hraje estetika, ticho a soulad hodnot vnějšího světa s vnitřním? O inspiraci za volantem a potřebě vizionářů jsme si povídali s hudebníkem, skladatelem a lékařem Marcellem. Propojení klidu a hravosti pak dokumentuje i nové video z naší dílny.
Léto je pro hudebníky vrchol sezony, ani ty neodpočíváš. Je ale nějaká akce, kterou bychom opravdu měli zmínit? A nemusí být ani prázdninová…
V březnu 2023 mě čeká velký koncert, kdy bych měl vystoupit na festivalu WOMAD v Jihoafrické republice, propojujícím tradiční africké kultury s tou západní. Vážím si toho, že si mě vybrali po bok hvězd jako Peter Gabriel apod. V JAR mám mít během 14 dní asi čtyři koncerty. Také mě tam čekají rozhovory, nahrávání ve studiu s místními umělci a přednášky pro širší veřejnost. Na festival si vybírali účastníky s určitým přesahem, nejen hudebníky. Myslím, že jsem pořadatele zaujal kromě své hudební tvorby tím, že jsem i lékař.
Jako první vstoupila do tvého života hudba, nebo medicína?
Ve čtvrťáku na gymnáziu jsem hrál závodně fotbal, ale když jsem se začal připravovat na přijímačky na medicínu, fotbal musel jít stranou. Místo toho jsme ale se spolužáky z gymnázia založili kapelu No Distance Paradise, s níž jsme pak deset let hráli a zpívali anglicky. Všechno se to odehrávalo souběžně: nastoupil jsem na medicínu a ta kapela se přitom pomalu rozjížděla. V pozdější fázi studia jsem začal psát a produkovat písničky pro ostatní interprety.
Jak ses k produkci a psaní pro ostatní dostal?
Nejvíc z celého hudebního procesu mě bavila právě práce ve studiu, nahrávání, ale hlavně psaní písní a hudební produkce neboli aranžmá písní. V té době naše kapela pracovala na desce s Dušanem Neuwerthem a ten mě oslovil, abych zkusil něco napsat pro zpěvačku Debbi na její chystanou sólovou desku. Nakonec jsem na ni napsal asi třetinu písniček, které jsem i spoluprodukoval, a jednu dokonce s ní zpívám jako duet. Pro mě to byla vůbec první zkušenost jako pro autora a producenta pro jiného interpreta, která mi otevřela dveře k dalším spolupracím.
Byla Anglie inspirativním prostředím?
Obrovsky! Pro mě to byl splněný sen. A to vše se povedlo díky mojí ženě, která tam získala práci a čtyři roky působila jako designérka pro Lasvit. Za to jí moc děkuju, myslím, že na naši londýnskou etapu nikdy nezapomeneme.
Estetika a krásno jsou vůbec pro tvůrce důležité, ovlivňují jejich tvorbu… Jak to vnímáš sám?
Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že určité věci vzniknou jen v určitém prostředí. Takže když jsem teď pracoval na nové desce, musel jsem se na dva týdny zavřít, být jen sám se sebou. Kamarád mi půjčil nádherný světlý byt vedle parku na Břevnově a tam jsem dokončoval desku, kterou jsem začal v Londýně a která v rámci karantény vznikala i na různých chatách nebo cestou noční Prahou…
Zkusil bys popsat svůj tvůrčí postup?
Je to těžko popsatelný a také velmi nevyzpytatelný proces… Když se dostaví nápad, je potřeba ho co nejrychleji zachytit, znova už totiž nemusí přijít. Například píseň Tvůj svět jsem napsal ráno během deseti minut, hned jak jsem se probudil – jen jsem si sedl s kytarou a doslova byla na světě. Potom ovšem existují i písně, které vznikají dva nebo tři roky a už jsem myslel, že se je nepodaří dokončit.
Inspirace a kreativita jsou něco nevyzpytatelného a člověku může trvat i celý život, než se tento proces naučí alespoň trochu ovládat. O to víc si vážím, když se nějaký nápad, inspirace dostaví. Je to vzácné a je na tom potřeba neustále pracovat, vyhledávat ty správné lidi a to správné prostředí, které kreativitě pomáhá. Myslím, že nedílnou součástí je dbát i sám o sebe, být v dobré kondici, starat se o svoje tělo a svou mysl. Na to se v poslední době dost zapomíná, ale je to fakt důležité, bez toho to prostě nejde.
Zmiňoval jsi místa spojená se vznikem skladeb. Jakou atmosféru má pro tebe značka Volvo? Napsal jsi už něco ve volvu?
Ve volvu jsem napsal písničku, která má teď pracovní název Každý ráno. Během pandemie jsem se na nějaký čas přesunul do Berlína, moje deska tak vzniká na třech místech (ještě v Praze a v Londýně). Na cestách mezi Prahou a Berlínem jsem trávil hodně času. Občas píšu písně tak, že si nahraju nějaký hudební základ a na hudbu potom skládám text. V tomto případě jsem jel v Německu po dálnici a pořád dokola jsem poslouchal ten nahraný podkres a právě tady jsem napsal většinu textu písničky Každý ráno. Je to o životním bilancování, jak moc se mám v budoucnosti věnovat medicíně a jak moc hudbě, o tom, že udělat životní rozhodnutí někdy není jednoduché…
Obecně ve volvu trávím hodně času, dost v něm přemýšlím. Toto byl jeden konkrétní případ, kdy jsem napsal text písně, ale často to bývá třeba jen to, že mám prostor, pohodlí a klid přemýšlet nad tím, co bych chtěl tvořit, psát. Je to pro mě spolehlivé zázemí, když se přesouvám mezi městy a koncerty, takový můj bezpečný prostor, v němž hrozně rád nad věcmi přemýšlím. A když pak tvořím, tak se to v tom promítá.
A bezpečný je proto, že tam máš tolik asistentů a že víš že Volvo má takovou pověst, nebo na tebe takto působil ten prostor sám o sobě?
Prostě se v něm dobře cítím. Ano, podprahově to může být tím, co o té značce vím. Obecně jezdím bezpečně, nechodím vědomě do rizika… Ale asi je to prostě kombinace toho, že si uvědomuji, co je to za značku a kolik toho dělá pro bezpečnost, kombinace toho, jak řídím a jak si dokážu samotnou jízdu osobně užít, a kombinace i pohodlí, jak tě to odřízne od všeho hluku kolem a vytvoří jakousi kapsli… Takový můj malý vlastní prostor.
Je to fakt úžasný, a kdyby se mě někdo zeptal, co je pro mě největší změna od doby, co mám volvo, tak je to právě toto. V průměru strávím v autě tak dvě tři hodiny denně, ale neposlouchám hudbu, jen ticho, můžu pak přemýšlet. A navíc, zapnu si asistenty řízení a BLIS, pak nejsem tak unavený a na těch dlouhých cestách to je opravdu velká pomoc.
Jaké je teď tvoje přání, vize…?
Dodělat sólovou desku tak, abych si za ní stál, abych věřil všem písničkám, které jsme na ni vybrali. Aby to byla deska bez kompromisů a aby se na ni nepromítly „vnější vlivy“. Ty se na člověka valí ze všech stran. Když ti hrají písničku v rádiu, je to fajn, ale člověk by to neměl dělat jen proto. Doufám, že se nám to teď povede přetavit v to, jak si já tu desku představuji. Jedu si to do Anglie užít, protože podle mě se ta radost do tvůrčí práce musí promítnout.
Jak si vybíráš partnery pro spolupráci?
Nedávno jsem musel odmítnout velmi zajímavou spolupráci, tím myslím i ekonomicky. Ale člověk by se měl spojovat jen s takovými partnery a hodnotami, které sám vyznává a jimž věří. Dnes už je to trochu jinak – důležité, s kým se spojí, to není jen pro „sponzorující“ firmy, ale i pro druhou stranu, pro ty umělce, ambasadory, „tváře“. Společně veřejně vytvářejí nějaký soubor hodnot a každý by měl klást důraz na to, s kým se rozhodne spolupracovat a proč. A měl by tomu opravdu věřit.
A které hodnoty jsou pro tebe důležité?
Obecně dlouho vzhlížím ke Skandinávii, k severu. V rámci některých hodnot jsou nejdál v Evropě. Zatím jsem byl jen v Norsku, ale chystám se do Švédska. Miluju tamní přírodu a obdivuju, jak se o ni snaží pečovat. Jak využívají čistou energii a jak o tom přemýšlejí, jak se ohleduplně k životnímu prostředí chovat do budoucna. A pro mě Volvo ve svém modelu fungování následuje tento obecný vzor své země.
Ono hodně věcí, které přicházejí ze Švédska, vnímáme jako revoluční, ale oni nad tím takto nepřemýšlejí.
Třeba pracovní doba, to, že když mají volno, umějí skutečně vypnout, odpočívat od práce, strávit volno s přáteli, rodinou. Právě proto se mi strašně líbí program Family Bond, kde Volvo podporuje čerstvé rodiče ve společném trávení času s potomkem.
A to ti tedy imponuje na Volvu coby švédské značce?
Ano. A také si jako lékař uvědomuji důležitost bezpečnosti toho auta, která je extrémní, a to i podle testů. Tak když v něm trávím tolik hodin na cestě, tak to řeším a budu řešit. To, jestli je bezpečné. A taky to, jestli je ekologické, protože mám hodně pojížďky po městě a s autem na baterii nemusím znečišťovat vzduch tam, kde nás žije tolik na pár metrech čtverečních.
To jsou pro mě zásadní body pro to auto. A kromě toho se mi prostě taky hodně líbí. Pro mě je estetika důležitá.
Kdyby Volvo bylo hudba, co by bylo?
Nevím proč, ale pro mě by bylo Coldplay… To pro mě byl první moment, kdy jsem si řekl, že bych chtěl dělat hudbu – když jsem poslouchal Coldplay. Mají v sobě takový velký vnitřní klid a současně obrovskou dynamiku. Působí na člověka uklidňujícím dojmem a přitom na koncertech vidíš trochu neotřelosti… Tak vnímám i Volvo, všichni řeší bezpečnost, ale tím, jaký dělá design, cítím něco podobného. Má v sobě tu neotřelost. Něco jako jiskru v oku. Působí klidným dojmem, ale když přijde na věc, má v sobě něco… nemůžu najít to správné slovo… možná hravost? A šmrnc má.
A jaký byl pro tebe rozdíl mezi plug-in hybridem a čistou elektřinou?
No na tu bych chtěl brzy přejít. Zatím mi moc nejde na ruku infrastruktura, abych při svých častých koncertech zvládal bez problémů s hledáním místa k nabití přejíždět z jednoho konce republiky na druhý… Ale je jen otázka času, kdy bude nabíjecích stanic víc. A při rychlonabíjení je to pak jen o plánování času. Naopak v rámci bezpečnosti, když si dá člověk někde třicet minut pauzu, tak je to jedině dobře.
Občas je podle mě vizionářství potřeba. My v Česku jsme k němu místy zbytečně skeptičtí, ale když se podíváš na to, co se děje ve světě… Dával jsem na svých sociálních sítích takovou minianketu, jestli lidé podporují elektromobilitu, a asi 70 % bylo pro. Jasně, byli tam i tací, kteří hned psali, že to nedává smysl. Ale podle mě je to už mnohem dál, než si lidé myslí, a je třeba být novým věcem otevření, abychom nedopadli špatně. Přece každý raději na kole s dítětem pojede za elektromobilem než za nějakým třicet let starým „smraďochem“. Lidé řeší, co se stane s bateriemi, ale já díky tomu, že se o to teď zajímám, vím, že mají nějaký životní cyklus a možnosti následného využití. Další, co se hrozně démonizovalo, byla obava z kapacity baterie – a i to se ukázalo být výrazně lepší, než se očekávalo.
Proč myslíš, že mladí teď o tolik víc sledují hodnoty a chování značek než dřív? Co vyvolalo ten zlom?
Asi nám sama planeta začala víc naznačovat, že na tom není dobře. Uvědomělí lidé toto nemůžou přehlížet. A osobně si myslím, že i když české povědomí a vzdělanost jsou velmi vysoké, není pro nás žádný plán B. Je to teď, nebo nikdy – a takto to vnímá hodně lidí v mém okolí. A taky vyrůstáme v demokratickém státu, nebojíme se dojít k informacím, které jsou už dostupné. Není nám to prostě jedno… Asi se to zrodilo kombinací toho všeho: volání Země, možnosti internetu a sociálních sítí, konzum, který byl dříve středobodem života pro hodně lidí, je na ústupu.
Co je pro tebe nejvyšší hodnota?
Rodina. S ní mám spojenu lásku jako takovou. Zdraví. Jsem lékař a myslím si, že spolu všechno významně souvisí. Svoboda. Ve smyslu svobody slova, vyznání, ať už je jakékoli. Možnost rozhodovat se podle toho, co si kdo přeje. A je tam hodně dalších rovin a určitě by nahoře byla nějaká udržitelnost, zodpovědnost vůči planetě, ostatním i sobě. A schopnost přesvědčit o správné věci nenásilnými argumenty.
A jaký prostor má v tvém životě teď medicína?
Za covidu jsem se medicíně hodně věnoval, teď poslední půlrok se zase intenzivně věnuji přípravě desky. A až vyjde, zase bych se rád vrátil aspoň částečně k medicíně. Hrozně mě baví ta svoboda v tom „přepínání“ obou dvou světů, podle mě se skvěle doplňují. Nikde není psáno, že člověk nemůže dělat víc věcí zároveň dobře. Je to jen o tom, jak si dokáže zorganizovat čas, co dokáže obětovat. A taky jak moc má chápavého partnera, což je vlastně to největší štěstí. Moje žena Linda je v tomto ohledu úžasná, jinak by asi se mnou ani nevydržela, protože někdy je to se mnou dost náročný.
Potřebuješ svůj prostor?
Ano. Medicínu jsem začal dělat, protože mám rád lidi, snažím se na ně být příjemný jako lékař, dát jim, co můžu. A na to se teď zase těším. Zní to jako klišé, pomáhat druhým, ale klišé to není. Zvlášť když si na to člověk navykne nebo když má možnost se tomu víc věnovat… Nevím, do jakých rovin se to v budoucnu dostane, nemusí to znamenat, že budu sedět jako praktický lékař někde v ordinaci. Třeba se budu věnovat nějakému projektu v rámci zdravotní edukace mládeže, to teď nejsem schopný říct… Ale dá se toho prostě využít různými způsoby.
To naplňuje tvoje už zmíněná „africká mise“…
Ano, nebudu tam vedle těch několika koncertů a souvisejících talkshow fungovat vyloženě jako lékař, ale povedu přednášky pro studenty – o životě, o hodnotovém systému, o tom, jak jej předávat dál, o psychickém zdraví, které se zanedbává… A jak dělat v životě velká rozhodnutí, což je hodně těžké.
Ptala se a u zrodu videoklipu s Volvem C40 Recharge fotila Petra Doležalová, další fotografie doplnil archiv Marcella a Lindy. Autorem videa je Alex Vyroubal.