doba čtení 9 min
Letošní rok byl pro golfistku Kláru Spilkovou stejně nestandardní jako pro všechny ostatní. Nucené zvolnění ale přijala po svém. Využila je k odpočinku, objevování Česka i nevšedních prožitků, k návštěvám rodiny, přátel a k popovídání si – hlavně o tom, co jí letošek přinesl i vzal. A také o svém novém volvu.
Co rok vzal a naopak dal…
Když jsme se naposledy viděly, byla jsi plná plánů, kterým kralovala olympiáda. Ta se mezitím odsunula, zrušily se další turnaje a zkomplikovalo se vlastně skoro všechno. Jak ses zvládla přeorientovat?
My máme sezonu dost dlouhou, takže musíme být během roku v kondici na všechny turnaje až do listopadu. Víceméně mě tedy nezasáhlo, jestli olympiáda bude tento, nebo až příští rok. Ale zároveň to bylo zvláštní. Člověk má přesné plány a pak se skoro ze dne na den všechno změní. Já jsem ještě od ledna hodně cestovala – Amerika, Austrálie, Česko, zase Amerika… Během měsíce jsem obletěla jedenapůlkrát zeměkouli.
Když jsem se pak na jaře vrátila do Prahy, cítila jsem, že potřebuji klid. Takže jsem to vlastně přivítala, i když to byla velká změna. Trvalo mi asi měsíc, než jsem se oklepala ze všech těch posunů a náročnosti cestování. Odpočinula jsem si a dělala zase spoustu jiných, obyčejných věcí, které jsem už dlouho nedělala. Naposledy když jsem byla malá holka: koupila jsem si kolečkové brusle, jezdila jsem na kole, prostě jsem zažívala takovou tu obyčejnou dětskou radost.
Takže jsi tak úplně od pohybu neodpočívala…
To určitě ne, každou možnou chvíli jsem vyrazila někam do přírody. Chodily jsme s kamarádkou na tracky, spaly jsme v autě… Nejdřív jsme plánovaly, že pojedeme na víc dní, ale protože toho měla moc ve škole, jely jsme jen na noc. Místo bylo její nápad: „Hele, pojeďme do Krušných hor. Z Prahy do Krušných hor moc lidí nejezdí, tam je to krásný, nedotčený, krásná příroda, tam se ti bude líbit.“ A měla pravdu. Bylo to hezké, milí lidé, rozmanitá příroda – nahoře pláně a jehličnany, pak sjedeš trošku níž a tam jsou smíšené lesy.
Jak se ti během toho spalo ve volvu?
Ježíš, tam je krásně! Musím přiznat, že mojí současné V90 Cross Country jsem se obecně nejdřív trochu bála, protože je nižší a já jsem byla zvyklá na vyšší esúvéčka. Dnes si ale vychutnávám právě to, že to je něco mezi, a objevuji její nezaměnitelná specifika. A na to nocování je to obzvlášť super, protože takto dlouhé a široké auto je pro přespání úplně ideální. Obě jsme se tam krásně vešly – a hlavně jsme se skrze střešní okno mohly koukat na hvězdy…
To muselo být luxusní…
To tedy bylo. Takový luxusní stan. A zkoušely jsme, jak to auto vlastně funguje. Třeba jak vypnout světla, ten systém potom ještě deset minut jede… Takže jsme objevovaly věci, které jsem vůbec nevěděla. Tak trochu jiný camping. (smích)
O Praze…
Na jaře i teď na podzim sis byla doma odpočinout. Objevila jsi v Praze něco, co jsi neznala?
Během karantény jsem si prošla hodně pražských parků. Tedy ono kromě letního uvolnění vlastně nešlo moc někam chodit, takže když jsem si šla něco koupit, vzala jsem to přes park. (smích) Měla jsem příležitost objevit i nějaké nové.
Ty jsi rodilá Pražanka, pocházíš z centra – jaká ti přijde Praha bez turistů?
Smutná. Na jednu stranu jsem se konečně mohla podívat na památky, protože jsem nemusela nikam pospíchat, nikde se netlačily davy atd. Ale zároveň mi to přišlo smutné. Mám ráda lidi, ráda je sleduji, když posedávají na zahrádkách kaváren. Praha je sice velkoměsto, ale je taková – moje oblíbené slovo – chill.
Doporučila bys něco „tuzemcům“, na co se v Praze podívat, než ji zase zaplaví turisté?
Já jsem teď objevila Vyšehrad, je tam taková příjemná Beer Garden. Je to pro rodiny s dětmi a pro lidi, kteří si jen tak zajdou na kafe nebo na pivo. Krásný výhled. Pak jsem byla na Andělu v Kavárně, co hledá jméno. Mám ráda takové ty „alternativní“ kavárny. A Petřín je krásný, ale tam se tak často nedostanu. Byla jsem tam na jaře, když všechno kvetlo.
Já jsem spíš než konkrétní místo myslela způsob, jakým se na to město dívat.
V Praze by se člověk měl koukat víc nahoru, protože to je velká škoda, když se dívá jenom dolů. Já jsem odmalička vyrůstala v centru, tak je pro mě Praha denní chleba. Ale je pravda, že jsem letos začala víc vnímat, jak je Praha zelená, že je v ní tolik parků s krásnými výhledy a některé ulice jsou doslova poseté stromy.
O sobě…
Co jsi v době koronaviru nebo vůbec za poslední měsíce zjistila sama o sobě?
Spoustu věcí, protože jsem byla často na cestách. Samozřejmě jsem na začátku panikařila, že zavřeli hranice – to bylo nepříjemné. Člověk nemůže rozhodnout o tom, co si sám přeje, vláda rozhodne za něj. Pro moji generaci je to svým způsobem příležitost zakusit, jak to bylo za komunismu, když nikdo nikam nemohl, byly jen určité potraviny… Pro mě to byla jedinečná zkušenost uvědomit si, jak je náš život strašně rychlý a jak máme všechno, co chceme. Dokonce nadbytek. A samozřejmě mi toto zpomalení světa přineslo taky vnitřní klid. Výzvu, že si mám odpočinout a dělat jiné, obyčejné věci.
Jsi sportovkyně světové úrovně, momentálně žiješ v USA, to vše s sebou samozřejmě nese řadu zajímavých setkání s inspirujícími osobnostmi. Přesto by mě nenapadlo dát tvoje jméno do souvislosti s kardiochirurgem Janem Pirkem či generálem Evženem Bočkem… Jak k tomuto spojení došlo?
Jde o spolupráci v rámci reklamní kampaně jednoho pražského prodejce luxusních hodinek Carollinum. Vybírali si do ní osobnosti, kterých si váží, jejichž jméno je známé i za českými hranicemi a které naši zemi reprezentují i svými morálními postoji. Hlavním námětem či pojítkem je zde tedy národní hrdost. Že si mě vybrali po bok takovým osobnostem, jako jsou generál Boček nebo profesor Pirk, je pro mě samozřejmě poctou.
Z druhé strany – i já si už vybírám, s kým svoje jméno spojím, a morální hodnoty v mém rozhodování hrají nezanedbatelnou roli. I z toho důvodu jsem vlastně nikdy neváhala u spolupráce s Volvem. Tam máme hodně styčných bodů, vztah k přírodě samozřejmě nevyjímaje.
O povinnostech a závazcích…
Jak vůbec vnímáš význam mediálního renomé, zejména v souvislosti se současnou světovou situací? Je podle tebe být „známá osobnost“ závazek? A může to, že je člověk mediálně známý – a ideálně když nejde o prázdnou momentální popularitu zrozenou ze sociálních sítí, ale když za člověkem stojí skutečný úspěch a hodnoty – pomoci dobré věci? Jak?
Od mládí jsem šla ve své profesi krůček po krůčku, všechno jsem si musela vybojovat a ne každé zlepšení šlo rychle. A v tom osobně vidím i ten význam mediální známosti: že holky, které přijdou po mně – a nejen ony –, můžou vidět, že je možné dostat se na Ladies European Tour (LET) a na Ladies Professional Golf Association (LPGA). Věřím, že jsem v tom svým následovníkům a následovnicím hodně pomohla. Právě v tom tedy pro sebe vidím, když ne úplně závazek, tak aspoň nějakou větší odpovědnost. Jako závazek vnímám reprezentovat svoji zemi, sebe a rodinu, jak nejlépe dokážu, protože právě kvůli té mediální známosti se na mě stále upírá spousta očí…
Ty sama díky svému talentu a volbě profese od dětství stále „něco musíš“. Nemrzelo tě nikdy, že nežiješ „průměrným“ českým životem? Že za některými nespornými výhodami oproti ostatním vrstevníkům je tolik dřiny a nutnosti se přizpůsobovat? Neměla jsi chuť s tím někdy seknout?
Nevím, jak v ostatních sportech (nejspíš se to nebude moc lišit), ale golf vyžaduje hodně práce a dřiny, přizpůsobování se, spoustu cestování a trávení hodně času o samotě. Když jsi pak ale doma s rodinou a přáteli, máš možnost vnímat ten kontrast a o to víc si těch chvil vážíš. A z těch chvil pak můžeš zase zpětně čerpat v situacích, které pro tebe nejsou jednoduché. Je potřeba hledat i v takových chvílích určitou lehkost a pozitivitu. Tím člověk může růst, hodně se tím učí.
Co bude dál…
Letošní rok byl velmi nestandardní. Co všechno jsi stihla od chvíle, kdy sis na jaře přijela do Česka odpočinout? A jak to budeš mít dál? Co všechno máš naplánováno pro další sezonu, až se svět zase vrátí do původních kolejí?
Byl to rozhodně nestandardní rok, a nejspíš právě proto jsem toho stihla hodně. Hlavně si mentálně odpočinout. Strávila jsem jaro a léto v České republice, co se mi nepovedlo snad deset let. Bylo to krásné, během pandemie jsem se mohla věnovat řadě charitativních projektů. Ani mi moc nevadilo, aspoň zpočátku, že se můj život na chvíli zastavil. Jsem pořád v jednom kole, takže jsem to přivítala jako příjemnou změnu, i když samozřejmě letní návrat na tour byl trochu náročný. Ale to i proto, že všechno bylo najednou úplně jinak. Každý týden testování na koronavirus, přibylo organizačních věcí a pořád nějaké novinky… Chvíli trvalo, než jsem si zvykla, jak to teď chodí. Co mi ale vadí pořád, je, že je zatím stále hodně omezeno cestování…
Naplánovaný program turnajů zatím nemám, už ale máme turnajový kalendář. Příští rok to bude spíše postupné plánování. Uvidím, na jaké turnaje se dostanu a kam mě cesty zavedou. Na Floridě jsem se přestěhovala do nového bytu a začínám se připravovat na novou sezonu, to je teď pro mě hlavní. Turnaje přijdou, jaké mají, věřím, že jich bude dostatek. V Americe budu trávit svoje první Vánoce, a co přijde po nich, to se uvidí. Každopádně to určitě bude rok plných změn pro nás všechny.
Petra Doležalová Kláru zpovídala i fotila v malebném prostředí Glamping Brdy zprostředkovaném partnerem Amazing Places.