doba čtení 11 min
Rozzářená a plná energie, tak nás vítá Viktoria Tolstoy, švédská jazzová (dnes už lze bez nadsázky říci) legenda. „V Praze jsem po dlouhé době, lidé jsou tu moc milí a překvapilo mě tu horké léto. Počasí obvykle ovlivňuje moji náladu, takže se teď cítím šťastnější, než když jsem opouštěla Švédsko,“ říká rodačka ze Sigtuny, která momentálně žije na jihu Malmö, blízko moře a mostu do Dánska. Její diář je narvaný k prasknutí. Ve svižném tempu turné a koncertů, skládání, nahrávání, ale i chvil pro rodinu si přesto našla po svém pražském koncertu čas na příjemné popovídání s eVOLVOlution. Vystoupení Viktoria Tolstoy Quintetu na letošním Bohemia JazzFestu v zahradách Pražského hradu jako by odráželo zpěvaččino životní krédo – aby na světě bylo více radosti.
Na konci července máte narozeniny. Jaký dárek pro svoji kariéru nebo i soukromý život byste chtěla, kdybyste si mohla přát skutečně cokoli?
Svět, který by byl lepší pro všechny. Což je přání, které bychom asi měli všichni mít. A pro mě osobně? Cítím se vnitřně bohatá, mám rodinu, děti, jsem šťastná. Přeji si zdraví, abych mohla dál zpívat. Pro sebe i svou rodinu. Když jste starší – i když já se stále cítím na osmadvacet (smích) –, priority jsou jiné než dřív a zdraví je na prvním místě, chci si zachovat hlas…
Včera z vašeho představení sršela úžasná atmosféra a hravost. A to u každého člena kapely.
Ano, je to moje rodina! Vždycky vtipkujeme, že jsem jejich máma. Starám se o svou skupinu a je pro mě důležité, jak se každý z nich cítí. Vždycky si užíváme spoustu legrace, zvlášť když si koncert užívá i publikum. Včera to bylo magické.
Máte takový radostný přístup i mimo hudbu?
Myslím, že hudba mi přináší nejvíc radosti. Zpívat, to je můj život. A jsem přesvědčena o tom, že když vám to, co děláte, nepřináší radost, měli byste s tím přestat a začít dělat něco jiného. Ale ano, mám to tak ve všem. Neberu věci moc vážně. Všechno je o duši, pocitech, emocích, lehkosti v srdci. Nad ničím nepřemýšlím déle, než je nezbytně nutné – naučím se skladbu a pak ji pustím. A tak jsem to měla celý život. Žiji v přítomnosti, v daném momentu. Kdybych měla o skladbě příliš přemýšlet, bylo by to zbytečně složité. Prostě to udělám.
Ve vašich skladbách se zpívá především o vztazích, o ztrátách a smířeních a také je tam hodně spirituality.
Zpívám ráda o věcech, které jsou důležité pro každého. Nalezení lásky, její ztráta, to jsou zásadní chvíle. Texty píše kamarádka, tématem pro nové CD byla láska a její ztráta. Prošla jsem si vztahem, rozpadem a pak zase novou láskou. Mám zkušenosti, o kterých mohu zpívat, což mi umožňuje lépe je vyjádřit zpěvem. Na druhou stranu to neznamená, že by se mě měly aktuálně více dotýkat.
Vaše rodiště je evidentně jednou z hnacích sil vaší tvorby. Kromě hudebních vlivů, ať už švédského folkloru, nebo soudobého jazzu a jeho tvůrců, jak moc vás ovlivňuje místo kde žijete? V jednom ze starších rozhovorů jste se vyznala z lásky ke švédskému venkovu a hlavně přírodě…
Miluji přírodu, nejraději jsem u moře nebo v lese. To jsou místa, kde nacházím nejvíc inspirace – vedle svého života a života lidí, které potkávám. Z denního života. Inspiraci cíleně nehledám, prostě ji potkávám všude. Žiji hudbou. Hudba se mi sama stále přehrává v hlavě. Přesto doma ani moc nezpívám, vlastně vůbec. Hudba je ve mně, dokonce i ve snech, akorát si ji nepamatuji. Probudím se a říkám si, jé to byla krásná hudba, ale hned ji zapomenu.
Vnímáte nějaký rozdíl v tom, když zpíváte anglicky a když švédsky? Každý jazyk má jinou melodii…
Je to jiné. Ve švédštině musíte opatrně volit slova, jsou více konkrétní, jasná, skutečná. V angličtině je to snazší – už sama slova, která jsou melodická, tvoří hudbu a můžete s nimi zacházet volněji. Zpívat ve švédštině je mnohem těžší, každé slovo je důležité. V angličtině samozřejmě taky, ale slova mnohem víc a snadněji plynou. Doslovný text ve švédštině by zněl divně.
Váš projev je velmi svěží, živelný a členitý a přitom velmi oduševnělý, působí na mě, že jde z hloubi srdce a duše. U jazzu tomu tak, předpokládám, bývá víc než třeba u klasického popu, aspoň já mám ten dojem. Souvisela vaše volba hudebního stylu s vaším osobním nastavením? Přijde mi, jako by si spíš jazz našel vás než vy jej…
S hudbou jsem vyrůstala odmalička. Můj táta byl muzikant a pořád mi něco pouštěl nebo hrál. Před spaním, po probuzení. Jazz, klasiku, všechny možné hudební žánry. Jazz ve mně ale nějak zůstal. Někdy kolem čtrnácti patnácti let jsem začala zpívat jazzovou hudbu, slavné melodie z Great American Songbook, Billie Holiday, Ellu Fitzgerald, a táta mě doprovázel na piano. Na tak mladou holku to bylo hodně neobvyklé, přátelé se často divili, proč zrovna jazz. Ale pro mě to byl něco… prostě jsem věděla, že tohle je moje hudba! Poprvé jsem vystupovala v šestnácti, kdy jsem zpívala známé songy jazzových velikánů a užívala jsem si svobodu, kdy mohu tvořit sama „ve flow“. Proto miluji jazz. Je to svoboda, můžete si hrát a utvářet skladbu po svém.
Ta svoboda byla na včerejším koncertě hodně znát. A taky ohromná radost, která proudila od vaší kapely do publika a zpět. Jaké to pro vás je? Máte nějaký rituál před koncertem?
Nemám žádný fígl ani kouzlo, důležité pro mě je být před koncertem s kapelou a naladit se na radost. Popřát všem, aby si to užili. Být stále přítomna v daném momentu.
Mnoho lidí v dospělosti o tuhle lehkost přijde, ztrácejí hravost a radost.
Ano, to je smutné. Moc bych si přála, aby bylo víc radosti. A právě hudba je velmi silným nástrojem, jak ji přenést.
Přijdete mi jako ambasadorka radosti.
To se mi líbí. To je krásný dárek (smích).
Švédsko dalo světu spoustu mimořádných osobností všech uměleckých oborů. Čím to je, že sever zrodil tolik talentu? Kde se v zemi z více než poloviny pokryté lesem, ze šestiny ležící za polárním kruhem, nemalou část roku chladivé a zahalené ve tmě bere tolik inspirace, tolik neuvěřitelných emocí a hlavně nadání, které je umí přetvořit v něco nádherného – jako třeba váš zpěv. Co na tom Švédsku vlastně je?
Myslím, že je to ten kontrast, naše roční období. Temné zimní dny, hlavně v některých oblastech, a pak zase dlouhé dny zalité sluncem v létě. A taky přírodní elementy. I když si někdy v zimě říkám, že bych se raději přestěhovala někam na jih, nebyla bych tam šťastná.
Švédsko má taky mimořádné hudební školy. Mladí muzikanti už ve svých dvaceti třiceti letech bývají často fenomenální. A skvělé vzdělávání máme i v mnoha jiných oborech.
Váš repertoár zahrnuje vedle jazzu řadu dalších hudebních stylů (od švédského folkloru přes klasickou hudbu po filmové soundtracky), které interpretujete svým osobitým způsobem. Jak si volíte autory a skladby? Čím vás musí píseň oslovit, abyste ji přijala „za svou“?
Někdy je to skladba, kterou znám už dlouho a říkám si, že bych ji mohla zkusit zazpívat po svém. Pak melodie. Na prvním místě ale musí být text, který se mnou rezonuje – a pak s ní můžete dělat magii, když máte dobrou kapelu. Každé odehrání je jiné, to je na tom skvělé.
Takový hudební jamming. Líbí se mi, že každé hraní je jako konverzace, která plyne.
Ano, tak to je. A neplatí to jen v hudbě.
Vaše příjmení samozřejmě evokuje otázku na vaše prapůvodní kořeny, na které jste kdysi navázala albem My Russian Soul s písněmi od současných i klasických ruských autorů… Jak vás tyto kořeny ovlivnily během dospívání?
Vůbec. Nevyrůstala jsem jako Tolstojův potomek. Přejmenovala jsem na Viktorii Tolstoy v 18 letech, když se moji rodiče rozvedli. Vzala jsem si příjmení své mámy, samozřejmě jsem věděla, že je to pro umělkyni skvělé jméno (smích). O rodinnou historii jsem se začala více zajímat až v dospělosti. Tehdy jsem svým kořenům začala rozumět. Odjela jsem do Moskvy a navštívila jsem pro mě důležitá místa.
A jaké to pro vás bylo, když jste svého slavného prapředka začala poznávat tam, v jeho rodné zemi, i z jeho děl? Našla jste v sobě něco společného, co vás překvapilo?
Ano! Říkala jsem si: tady je něco, v čem to mám podobně, co se mě dotýká. V první řadě skutečně miloval hudbu, byl velmi citlivý a měl značné umělecké cítění, miloval lidi a byl velmi empatický, rád pomáhal. Myslím, že jsem po něm zdědila hodně dobrého. Kdybych zjistila, že byl špatný člověk, asi bych si nechala své původní jméno (smích). Opravdu, samozřejmě jsem věděla, že byl skvělý spisovatel, ale jeho jméno jsem přijala, až jsem se přesvědčila, že to byl dobrý člověk.
Řídíte ráda?
Ano, ale na dlouhé cesty se raději vydávám vlakem, v němž si můžu číst a užívat si výhledy do krajiny.
Jak vnímáte coby rodačka ze země, která je známá svým vztahem a odpovědností k přírodě, krajině, směr, kterým se nevyhnutelně ubírá automobilový průmysl a jehož cestou se švédské Volvo vydalo už mnohem dřív – tedy udržitelnou výrobu a provoz automobilů, zelené pohony, ale třeba i sdílení aut…?
Je to skvělé a všichni by se měli snažit ochraňovat zemi, jedinou, kterou máme. Je bolestivé vidět, kam jsme dospěli, ale není pozdě. Všichni se můžeme zapojit do změny. A třeba i hudbou, která může otevřít srdce, můžeme uzdravovat.
Posloucháte vy sama hudbu, když jste za volantem?
Poslouchám rádio. Cítím se bezpečněji, když na mě někdo mluví. Takže když řídím sama, pustím si nějaké povídání, a pak se cítím uvolněně a soustředěně. Samozřejmě mohu poslouchat i hudbu, ale nejdřív ladím rádio nebo třeba i sportovní přenos. Mohu poslouchat třeba záznam fotbalového utkání. Působí to na mě bezpečně a klidně. Hlas mě prostě uklidňuje, miluji to.
Aha, už chápu, proč máme v ambientním programu EX30 různé možnosti zvukových kulis a jedna mi připomíná atmosféru letní kavárny… Mimochodem, kdyby Volvo bylo hudba, jak by znělo? Co by to bylo za hudební styl?
Hmmm, nechte mě přemýšlet. Určitě ne jazz. Možná by to mohla být švédská folklorní píseň. Čistá, jednoduchá a velmi klidná.
Ptala se Petra Doležalová, fotografiemi doplnili Stanislav Suchan a archivy Victorie Tolstoy, Anny Linky a Volvo Cars, pro poslech alb zdroj Spotify.
Viktoria Tolstoy, vlastním jménem Louise Viktoria Kjellberg (nar. 1974, www.viktoriatolstoy.se), je švédská jazzová zpěvačka, která se prosadila na světové jazzové scéně. Narodila se do rodiny s bohatým kulturním dědictvím (je prapravnučkou ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého) a díky svému osobitému hlasu a interpretačním schopnostem si vytyčila vlastní uměleckou cestu. Její kariéra začala výrazně nabírat na obrátkách v polovině 90. let – debutovala albem Smile, Love and Spice v roce 1994 – a od té doby vydala řadu alb, která ukazují její všestrannost a hloubku umělecké tvorby. Několikrát vystupovala také na českých pódiích, naposledy v červenci 2024 s Viktoria Tolstoy Quintetem v rámci Bohemia JazzFestu na koncertech v Praze a Plzni, jehož bylo Volvo partnerem.