Civilizace: dobrá zpráva o konci světa

Dokumentární film Civilizace: dobrá zpráva o konci světa režiséra Petra Horkého a egyptologa Miroslava Bárty o proměnách civilizací a jejich podobnosti s tou naší současnou je podle jeho tvůrců tak trochu výpravnou reality show našeho vlastního kolapsu. Snímek, který autoři natáčeli celých sedm let ve více než 30 zemích světa, dorazí do kin 13. října. 

Na jeho počátku byly teorie a kniha zachycující letité bádání profesora Miroslava Bárty a zájem Petra Horkého shrnout, co za 25 let natáčení po celém světě viděl a zažil. Když se oba v Egyptě poprvé setkali, nezněla teorie vývoje civilizací a jejich zákonů tak naléhavě jako dnes. Těsně před původním dokončením natáčení však přišla pandemie a další zásadní události… Výsledný film, který právě míří do kin, se neřadí jen mezi prorocké, ale nabízí i naději a inspiraci, jak z krize ven. 

Na filmu Civilizace jste začali pracovat před sedmi lety, v době, kdy svět byl zdánlivě na vzestupu…

Miroslav Bárta (MB): V roce 2016 jsme napsali knihu Na rozhraní a dnes vidíme, že se kromě války na Ukrajině – tu jsme nečekali – vlastně všechno naplnilo. Vše, co jsme popsali, nejen já, ale i Dana Drábová, Martin Kovář, Karel Řehka, Aleš Michl, Ota Foltýn a další oborové špičky. Tahle země měla šest let náskok. Měla jakýsi manuál, co se nejspíš stane a proč, ale nechtěla ho použít. Nechci říkat „my jsme to věděli“, ale z těch procesů vyplývalo, že se to nejspíše stane. V té době jsem měl za sebou i první přednášky na téma sedmi zákonů. Bylo to bohužel nabíledni již tehdy.

Bylo to nějaké nutkání, co vám řeklo „napiš tu knížku“? Potřeba dostat to ven?

MB: Vůbec první seminář na toto téma jsme dělali v roce 2007, když byl svět ještě úplně v pohodě. Postupně se rozšiřovalo spektrum argumentů, z toho vznikla v roce 2011 kniha Kolaps a regenerace, pak v 2015 Povaha změny – to už jsme si říkali, že se musí něco stát – a o rok později Na rozhraní. Každý vědec je puzen rozšiřovat své poznání a neustále se posouvat. A tyto knihy jsou výsledkem této dlouhé cesty, nebyl to náhlý impulz. V těch knihách jsou témata a argumenty, které řada lidí ráda zesměšňovala. V duchu minulých civilizací – „nám se to přece nemůže stát…“ 

Vy jste své predikce přesně datoval do této doby, což nebývá lehké, uchopit to takto přesně…

MB: V té době jsem si na základě jednoznačných dat myslel, že to tak bude – a dnes se to bohužel potvrzuje. Samozřejmě mě netěší, že jsme se knihou Na rozhraní „trefili“ – spíš jsme mohli udělat něco víc, když jsme věděli, že ta krize přijde. Ale nic jsme neudělali. Státy i soukromé subjekty financují vědu a ta slouží k tomu, aby snižovala chaos ve světě. Protože poznání snižuje entropii, umožňuje uspořádávat to, jak vidíme svět. Věda přináší neustále prohlubující se poznání toho, jak svět funguje – takže vlastně potírá chaos. A my jsme nechali chaos ovládnout značnou část našeho teritoria působnosti. Jediná dobrá zpráva je, že ta v knize popsaná teorie funguje. Takže se dá použít pro další analýzy procesů a zkoušek, které nás nepochybně čekají i v budoucnu. Je otázka, za cenu jakých ztrát se z toho dostaneme – ale dostaneme se z toho určitě.

Které kroky je podle vás třeba udělat? V únoru se začátkem války došlo ke skokové události, a přesto spousta lidí dál žije v iluzi, že všechno zase bude, jak bylo.

MB: Svět bude už definitivně jiný, nevrátí se za rok nebo dva do původního stavu. Proměnil se a vyvstala řada nových výzev. Jednu z nich představuje green deal. Jeho jediný problém je, že se jej snaží vést politici a chybějí tam techničtí odborníci. Jen oni dokážou říct, co je třeba udělat, jak a v jakém časovém horizontu. Abychom to zvládli, je třeba nějaký konsenzus, společenská smlouva. A když nebude existovat podpora většinové populace myšlenkám udržitelnosti a větší sociální spravedlnosti a zároveň zeštíhlení státu, když to lidé budou brát jenom jako své ohrožení a neuvidí perspektivu, neuspějeme. Pokud nebudou skuteční lídři, kteří by je dokázali přesvědčit, že to je nutné, tak to moc dobře nevidím. Je historická pravda, že krize generují lídry a technologické inovace. Což je logické, protože když je člověku dobře, nemá potřebu toho moc dělat. Takže i v tom spočívá velká naděje současné krize.

A myslíte, že ten zrod lídrů teď nastal?

MB: Já v to chci věřit.

Se spoustou z nich jste se setkali během natáčení, hodně z nich se dostává do éteru prostřednictvím různých formátů. Promlouvají k veřejnosti, protože cítí potřebu předat informace. Není to nový způsob, kde tyto lídry získat – ne politiky, ale jednotlivce z řad odborníků, špiček ve svých oborech?

MB: Ono stačí mít myšlenku, která lidi osloví. Pak další, velmi těžkou věcí je o této myšlence lidi přesvědčit. A to umí opravdu málokdo, třeba v Česku mě bohužel asi nikdo nenapadá. 

Petr Horký (PH): Dnes v jakékoli činnosti včetně politiky má komunikace s veřejností obrovský podíl na případném úspěchu. Ale bohužel komunikace jako řemeslo může být zvládnutá a efektivní i v případě, že chybí kvalitní obsah. A tak získávají vliv zábavní, zkratkovití, urážející, kontroverzní klauni. My potřebujeme najít lídra, který by jim dokázal konkurovat. 

Hledáte jako tvůrci teď nějakou další nápovědu, jak z toho ven?

MB: Já myslím, že tento film je nejlepší možná nápověda, které jsme byli v době práce na filmu schopni.

Takže to, co jste poznali, jste vložili do filmu.

PH: Troufnu si říct, že ano. Náš film není koncipován jako direktiva – dělej toto a bude to dobré. Má být spíš návodný – podívej, toto funguje. Přihlas se ke své odpovědnosti a podle toho konej. Takhle to vnímáme jak v tvůrčí rovině, tak i v osobní. Z hlediska času věřím, že lidé jsou vybaveni, vše potřebné máme k dispozici. Všechny ty šílené tragédie, které se teď dějí, jsou relativně laskavé, přicházejí pomalu a v malých měřítkách, a my tak stále dostáváme prostor a čas reagovat. Polárnickým jazykem: vyrazili jsme z krásného léta, ale teploty klesají postupně, teď je teprve kolem nuly a my máme stále čas vybrat si výzbroj a výstroj. Je to zase o tom, probudit se říct si: je to v mých rukou. Nečekat, že to za nás někdo vyřeší.

MB: Ten film má vést od osobní odpovědnosti k převzetí iniciativy. Každý má jinou míru zodpovědnosti a každý by to měl zkusit. Film zároveň říká, že všechno, co se dělo a děje, má řešení. To je ta „dobrá zpráva o konci světa“.

Co tedy můžeme jako jednotlivci i jako společnost začít dělat?

MB: Doporučení vyplývá z té zmíněné osobní odpovědnosti. Už tím, že si řeknete, že náš svět stojí za to, netolerovat nesmysly a šlendrián, jste jej začali měnit. Když budete dobře dělat svoji práci, mít dobré vztahy a budete pozitivní. Protože svět sčítá chvění jednotlivých lidí a to je buď pozitivní – lidé, kteří něco vytvářejí, čímž snižují entropii, neuspořádanost tohoto světa; nebo negativní – to jsou lidé, kteří tento svět ničí už jen tím, že ho rozkládají, čímž přispívají k jeho zániku.

PH: Jsme v podstatě v pozici tlustého člověka, který už ví, že mu začíná selhávat metabolismus, ještě to není cukrovka, ale už ví, že by měl zhubnout. Jsme v pozici těžkého kuřáka, který už cítí zdravotní potíže. Oba vědí, že musejí něco změnit. Takže buď neudělají nic a přijde kolaps metabolismu, infarkt… Anebo se rozhodnou pro změnu, začnou cvičit, přestanou kouřit – přihlásí se k odpovědnosti za svůj život a vezmou jej do svých rukou. To je analogická situace s tou, v níž je teď civilizace. Vidíme, jak ta civilizace „kucká“ – a to doslova – chytla covid. Má problémy se srdcem, s krevním oběhem – s distribucí energie, kterou Rusové zastavili… To jsou přesně ty symptomy. A my si teď řekneme bacha, musíme to změnit a přihlásit se k zodpovědnosti za svůj život – a pak to napravíme. Nebude to hned a bezbolestně, protože už jsme „tlustí a nemocní“, ale ještě to půjde. Nebo si můžeme říkat „ále, kdo kouřil, umřel, kdo nekouřil taky“ – a pak ten propad bude mnohem horší. 

Mluvíme o vizích. Vy jste před čtyřmi lety natáčeli ve Švédsku rozhovor se stratégem Volva Mårtenem Levenstamem. Dřív mladé lidi tolik nezajímaly vize společností ani jejich konání. Dnes je to pro ně důležitější než nápis na tričku. Ztotožňují se s tím? Sledují opravdu tolik hodnoty firem?

MB: Už v Bibli se píše: Poznáte je podle činů. K tomu není co dodat. Jsme moc rádi, že právě Volvo bylo u zrodu našeho filmu. 

PH: Když jsme začínali točit, Volvo zrovna přišlo s novým konceptem a začalo postupně během těch sedmi let, kdy my jsme připravovali film, velmi posilovat trend obnovitelných materiálů a udržitelnosti. Bylo vidět, jak se Volvo posouvá v těch myšlenkách, které my sami chceme sdělit. Myslím, že náš film posílá hlavní myšlenky jinou formou, ale potkává se s moderní podstatou Volva. 

Jim Collins ve svém výzkumu vytipoval 10 nejúspěšnějších firem historie a hledal principy, důvody jejich úspěchu. Jak to, že přežily světové války, hospodářské krize apod. A jeden z těch důvodů bylo, že takové firmy musejí mít vizi, s níž se jejich zaměstnanci můžou ztotožnit. Mám pocit, že těm mladým, o kterých byla řeč, jde nejen o to, aby tam ta vize byla, ale zajímá je opravdu i její obsah. 

Máme podle vás šanci poradit si s úbytkem zdrojů?

MB: Zdroje se mění. S vývojem technologií nalézáme stále nové způsoby a sofistikovanější metody, odkud energii brát. A teď se možná skokově promění ten narativ, že přejdeme k hledání řešení, kam všude tu energii, která je kolem nás, ukládat. Energie je tady všude, světlo, vítr, slunce, stačí ji jen umět „posbírat“ a uložit. Myslím, že k tomu brzo dojdeme – protože jiná cesta není, fosilní zdroje neobnovíme.

PH: Tím ale nekritizujeme západní systém fungování, průmyslová revoluce toho přinesla spoustu dobrého. Blíží se ale k momentu, kdy naplnila svůj potenciál, a je třeba posunout se dál. Ted se můžeme zacyklit a jen nadávat, co všechno se udělalo špatně – anebo začneme šlapat. 

MB: Třeba elektromobilita je výborný směr pro města. Otázka je, jak to bude dál – velkou výzvou pro elektromobilitu je recyklace. Vývoj jde prostě stále dál, když vyřešíme jeden problém, přijde další… Herakleitův zákon říká, že faktory vedoucí na začátku ke vzestupu civilizace jsou ve finále těmi, které ji přivedou do krize. Nejde o neodvratný zánik, ale o transformaci. Je třeba se stále zdokonalovat, poznávat – ale k tomu potřebujeme tu energii. 

PH: Ono to naplnění potenciálů je už vidět, jen jsme zvyklí na to koukat z perspektivy „za horizontem“. Nadáváme na spalovací auta, ale nebýt jich, světová velkoměsta jsou bez velké nadsázky do výše tak třetího patra zaskládána koňskými exkrementy. Dnes nenáviděná umělá hmota přišla jako materiál, který umožnil světu růst dál, protože pokryl potřeby, které ten rostoucí svět měl. A teď jsme ve fázi, kdy umělá hmota poskytla, co mohla – a řešíme v oceánech problém gigantického ostrova plastového odpadu… Ale tak se to děje: i věci, které dnes jsou dobré, elektroauta, větrné elektrárny třeba, tak za pár let budou generovat potíže. 

MB: Nicméně s pokorou dojdeme mnohem dál. Ta se projeví třeba i v odpovědnosti za zacházení se zdroji. A je hrůzné zjištění, že jsme vůbec první civilizací, která většinu z toho, co vyrobí, neumí vrátit buďto zpět do přírody, nebo zrecyklovat. Máme na čem pracovat.

PH: Přitom třeba když jsme točili u indiánů Waorani, jejich stařešinové nevěděli, kolik je jim let. Přišlo jim směšné, že se na to ptáme. Jejich život nemá lineární směřování od bodu A do bodu B s tím, že za tím bodem B zase něco bude. Jejich život je cirkulární, cyklický. Začátek roku – pak přichází období úrody – čas dobrého lovu – období dešťů – období nemocí… Řešením není zrušení našeho stávajícího života a útěk na farmy se slepicemi, ale to, že do toho našeho světa vtáhneme zpět naše hodnoty a tradice. Ty jsou schopny náš život naplnit mentálním obsahem, což nám usnadní najít vizi, cíl, smysl. A pak může naše společnost pokračovat dál. Máme řadu úspěšných korporací, ale při výzkumu spokojenosti mezi zaměstnanci mnozí nedokázali odpovědět, proč je jejich práce důležitá, jaký má smysl. A tento obsah potřebujeme zase najít. 

Ptala se Petra Doležalová, fotografie poskytl archiv Petra Horkého.

Film Civilizace a jeho tvůrci

Polárník, youtuber a režisér Petr Horký za více než pětadvacet let své dokumentaristické praxe procestoval na sto zemí světa a každá výprava, každá expedice poskytla podklady pro projekt, který v říjnu doputuje do kin. 

Profesor Miroslav Bárta se za svůj život vědce, archeologa a egyptologa zúčastnil desítek převážně vědeckých expedic. Vždy šlo o to, aby vše, co se z dokladů existence minulých civilizací najde, bylo co nejlépe zachyceno a zdokumentováno. Archeologicky, geoinformačně, fotograficky.  

Natáčení filmu Civilizace zahrnovalo hned několik výprav. Ve filmu se také objeví například Eugen Cernan, poslední astronaut, který chodil po Měsíci, legendární dobrodruh a mořeplavec Thor Heyerdahl, lékař a mentor Deepak Chopra, vizionář a jeden z nejvýznamnějších spisovatelů sci-fi sir Arthur C. Clarke nebo slavná bioložka Jane Goodallová.