Doba vědců

Ať se nám to líbí nebo ne, společnost je nyní závislá na vědě a výzkumu více, než tomu bylo kdy předtím. A nemluvíme jen o medicíně, chemii a biologii, ale také třeba o matematice či ekonomii. Tyto a další obory pomáhají napravit důsledky situace posledního roku a připravit nás na další možné výzvy. Odteď bude zapotřebí zapojení každého z nás, i proto je důležitá vysvětlující role vědy, její popularizace a rozvíjení srozumitelné komunikace s širokou veřejností.

Aby ale věda mohla být záchrannou sítí, je nezbytná její podpora. O tu se léta snaží Nadační fond Neuron. Pro něj stejně jako pro spoluzakladatelku a předsedkyni jeho správní rady Moniku Vondrákovou byl uplynulý rok velkou výzvou…

„Říká se, že štěstí přeje připraveným, proto jsme na změny, které v minulém roce vyvstaly, reagovali obratem. Záhy jsme si uvědomili, že přišla doba vědců, a oni tak mají možnost v přímém přenosu ukázat, jak jsou pro společnost důležití. Zaktivovali jsme je a prostřednictvím online debat začali široké veřejnosti lépe vysvětlovat, co se kolem nás děje, proti komu hrajeme, jaké máme nástroje a na co se připravit,“ vysvětluje spoluzakladatelka Neuronu.

Na podzim se poprvé otevřela diskuze respektovaných vědců v rámci Neuron online clubu veřejnosti. Bude Nadační fond Neuron i nadále pokračovat v osvětě, potírat konspirace, které se šíří celým světem, a pomáhat tak lidem, aby se v této těžké době zorientovali?

Když se veřejnost na podzim už přestávala orientovat v informacích týkající se aktuální globální situace, došlo mi, že naše online Neuron cluby, které jsme do té doby pořádali pouze pro mecenáše, by mohly být užitečné i pro širokou veřejnost. Po odvysílání první online debaty na toto téma jsme dostali spoustu pozitivních ohlasů s prosbou, abychom v této aktivitě pokračovali.

Samozřejmě nechceme Neuron stavět do role všeználka. Jen jsme se chtěli podělit o názory vědců na danou situaci z různých úhlů pohledu. Naše přidaná hodnota je, že umíme „lidsky“ poskládat otázky, které zajímají laickou veřejnost, a na ně hledáme s vědci srozumitelné odpovědi. Takto ucelený kontext pak veřejnost snáze pochopí. To je to, co v této zemi radikálně chybí – komunikace a popularizace vědeckých názorů a zjištění. 

Poslední rok nám ukázal, že je možné, abychom pracovali méně a nebyli u všeho fyzicky přítomní. A také to, že kariéra a rodina nemusí být v přímém konfliktu. Vnímáte to tak?

Ano i ne. Osobně mám pocit, že pracuji naopak ještě více… Pravda je, že stávající situace nás přivedla zpět k rodinám, k hodnotám a přírodě. Spousta tatínků si pochvaluje, že díky home office si užívají mnohem více svých dětí. Naopak pro kolegyni, která je samoživitelkou a musí nyní pečovat o školou povinného syna, je tato doba dost zatěžující. A u mě je to o několika rolích najednou – roli leadera, manažerky, maminky, učitelky, kuchařky a pečovatelky. Pracuji i o víkendech, protože celá situace v řídící pozici není jednoduchá. 

Co nás čeká v roce 2021? A nemyslím tím z epidemiologického hlediska, ale ekonomicky a společensky.

V tomto ohledu to vnímám tak, že si do konce roku 2021 nalejeme čistého vína a nebude to jednoduché období. Firmy, které měly už předtím problémy, u těch se ještě prohloubí. Nicméně upřímně věřím i v pozitivní vývoj. Je důležité opřít se o vědu a inovace, ty pokaždé v historii došly uznání právě v krizových situacích. Nikdo neprožívá krize rád, ale právě díky krizi se civilizace, jedinec či firma někam posunou. 

To se stalo i v Neuronu. Když minulý rok přišla pandemie a začaly padat akcie, říkala jsem si, zda mecenáši budou moci i nadále přispívat na vědce dosavadními částkami. Rychle jsem reagovala na stávající změny a obratem připravila kroky, které vedly k užitečnosti fondu pro veřejnost. Podařilo se mi získat ÚOCHB a společnost IOCB Tech za generální partnery fondu a zavést fungující online debaty. V Den české státnosti jsme navíc zvládli předat Ceny Neuron ve Státní opeře a získat dva nové skvělé mecenáše. Cestičky existují, jen se člověk musí ve změněné situaci zorientovat, rychle reagovat a hledat řešení. 

Může se stát, že dění posledního roku ve výsledku zapříčiní úplný restart ekonomiky a ekonomického myšlení?

Nejsem na to expert, ale cítím to tak. Ještě před ní se hodně hovořilo o tom, kam posunout svět. Mluvilo se o digitalizaci, o robotizaci a hodně lidí se tvářilo, že tyto změny nepotřebujeme. Naopak skandinávské země to vnímaly jako jednu z cest pro posun civilizace. A pandemie jim ze dne na den dala za pravdu. Když se podíváte na byznys, který stojí na moderních technologiích, tak je jeden z mála, který dokáže v pohodě přežít. 

Svou roli určitě hraje šíření informací a taky dezinformací. Co byste doporučila, jak v té záplavě informací najít klíč?

To je velmi složitá otázka. Všechny velké giganty, Googlem počínaje, hledají, jak předcházet tzv. fake news. Jak varovat hlavně děti, aby uměly prověřovat informace. Čím by se mělo podle mě začít v českém prostředí, je zlepšení kritického myšlení. Velmi by pomohla popularizace tohoto tématu, mělo by se o něm ještě více hovořit v médiích a ukazovat názorné příklady, aby laici pochopili, jaká rizika jsou s podsouváním informací spolu se zapojením umělé inteligence na sociálních sítích spojena. 

Klíčovou roli v dezinformacích hrají bohužel i novináři. Jejich úlohou je složité informace jednoduše vysvětlit. V BBC jsem viděla, jak novináře edukují a ve vědě je školí. Nemůže tam o tom psát kdekdo, musí tomu rozumět. V Česku když je problém třeba s konkrétním virem, novináři v zájmu co nejvyšší čtenosti udělají rozhovor s někým, kdo se viry vůbec nezabývá. Ale protože je slavný a známý, tak mu všichni uvěří, přestože hovoří zcela mimo svůj obor. 

Komunikace obecně je u nás velkým problémem. Lidé nerozumějí vládním nařízením a nedodržují se pravidla. V Německu například funguje Kochův institut, ke kterému mají všichni hluboký respekt. Hodně se zabývají popularizací vědy a dokážou svoje zjištění komunikovat tak, aby je veřejnost pochopila a přijala. A to je podle mě to, co tady u nás právě teď chybí.

Byla věda připravena na současnou situaci? A jak to zvládne do budoucna? 

Zjišťujeme, že viry tady byly od nepaměti a vždycky budou. Že covid je jenom malý vir, jen jsme na něj nebyli připraveni. A zároveň vidíme, že současná věda s tím dokáže bojovat. V roce 1950 umírala spousta dětí na obrnu a nikdo nevěděl, co s tím. Pak přišel profesor Salk a vyvinul vakcínu, která obrnu postupně vymýtila. Nebo pravé neštovice… Jako civilizace si s tím evidentně umíme poradit, jen to chvíli trvá, než se účinná vakcína nebo lék vyvinou. O několik století dříve lidé vůbec netušili, jak se bránit. Ted už víme, co zabírá: roušky, respirátory, rozestupy, dezinfekce, vakcinace – zase jsme se posunuli o krok vpřed. 

Nehrozí, že kvůli současnému soustředění na to momentálně nejpalčivější pomineme klíčové vědní obory?

Na Neuronu je krásně vidět, že se do pandemie vtahují různé vědecké obory. Už to není jen o medicíně, chemii a biologii, ale intenzivně pracují třeba i matematici, ekonomové a další. To největší nebezpečí, které nás do budoucna čeká, je naše imunita, boj s rozvojem virů a bakterií. Světoví imunologové a WHO predikují, že se v roce 2050 bude umírat nejvíc právě na imunitní onemocnění, takže tato oblast je teď hlavní. Ale je třeba se věnovat i dalším věcem: třeba osídlení Marsu, případně Venuše. Člověk musí ve všech vědeckých oblastech koukat o krok dál. 

Změnily poslední měsíce to, jak přemýšlíme a jak se rozhodujeme? 

Určitě. Trochu nás to v našem rozběhu přibrzdilo. Najednou jsme začali sledovat planetu Zemi, že to přibrzdění má dopad i na ni. Přestalo se tolik létat, delfíni se vracejí tam, kde dlouho nebyli… z tohoto pohledu je to pozitivní. A ty změny v myšlení se týkají třeba i ekonomie. Byli jsme už hodně rozmlsaní, peněz bylo ve společnosti hrozně moc. I tam došlo k přibrzdění, financí je méně, takže přednost teď dostanou skutečně důležité věci. Lidé více přemýšlejí nad efektivitou věcí, uvědomují si hodnotu času.

Bitvy se rozhodují mentálním nastavením, proto je potřeba přivést lidi k vlastní odpovědnosti. Jak toho ale dosáhnout? Přitom jarní vzedmutí občanské společnosti bylo u nás jedno z nejlepších na světě.

Věřím na leadership. Podle mě v naší zemi dlouhodobě chybí. A z toho vzniká začarovaný kruh. V současné situaci lidé nevěří vládě a kritizují každé její rozhodnutí. Společně tvoříme jedno uskupení, a abychom mohli v rámci této společnosti žít společně, musejí fungovat pravidla. Jako když chcete jet po silnici. Taky si nemůžete vymýšlet, co chcete. A když dojde k nějakému průšvihu, pak musí přijít někdo a říct: Musíme nastavit tato pravidla, zvolit tyto kroky, protože… A zároveň je třeba nařízení vymáhat, aby se pravidla dodržovala. 

V momentě, když víte, že to má někdo pevně v rukou a ví, co dělá – jako třeba v Německu, kdy paní Merkelová, sama vědkyně, jedná jasně a průhledně podle doporučení vědců –, tak si k dané osobě vytvoříte důvěru. Pak mentální nastavení a psychika lidí fungují mnohem lépe. Jako když se šlo do války, někdo musel vojáky motivovat a oni museli věřit, že má nějakou konkrétní taktiku. Když to tu chybí, vzniká spousta různých inciativ, rozmělněnosti, populismu, to je nezdravé. A není pak divu, že novináři a veřejnost tápou. Ale jsem přesvědčena, že se vyčasí. Jen čekáme na to, až to někdo opravdu uchopí do rukou. 

Změnilo se to aspoň trochu teď, jak se zaměřila pozornost na vědce a vy jste získali podporu více společností? Je naděje na změnu?

Já myslím, že je. I Neuron se posouvá o krok dál. Vždy musíte být ve správný čas na správném místě, být vizionář. A my jsme na začátku podporovali vědce v jejich činnosti granty. Jak ale společnost začala víc bohatnout, začalo vědcům chybět spíš ocenění než finance. Ale i to už je lepší, už se zvedá jejich prestiž. Už to nejsou jen anonymní introverti v bílých pláštích, kteří v laboratořích něco bádají. Začínají si získávat svoje místo pod sluncem, respekt veřejnosti. 

Ptala se Petra Doležalová, fotografie archiv NF Neuron.