doba čtení 6 min
Rozhlédněte se kolem sebe. Náš svět, jak si ho utváříme, to není jen soubor nástrojů, které nám usnadňují život. Náš svět a všechno, co do něj přidáváme, má svou estetickou hodnotu, svou krásu. Náš svět je designový.
Už samotná definice estetiky je komplikovaný problém. Jak popsat něco, co není? Krásu nelze kvantifikovat, změřit a vlastně ani popsat. Přesto je všude okolo nás a má na náš život zásadní vliv. Design věcí a prostředí kolem nás utváří naši náladu a do značné míry i naše jednání: v neutěšeném prostoru se necítíme dobře a náš diskomfort se propisuje i do našeho chování.
Od úsvitu dějin
Člověk se zkrášlováním svého okolí zabývá odpradávna. Výzdoba prostředí a předmětů denní potřeby se principiálně neliší od úsvitu dějin až do současnosti. Vždy bylo cílem dosáhnout přidané hodnoty, kombinovat praktickou funkci s funkcí estetickou, zkrátka dělat stejné věci hezčí.
Roku 1906 založil Henry van de Velde, belgický architekt a malíř, uměleckoprůmyslovou školu ve Výmaru. Vznikaly zde návrhy nábytku a různých dalších výrobků. Jeho nástupce Walter Gropius potom školu sloučil s výmarskou akademií výtvarných umění, a tak roku 1919 vznikl Bauhaus – centrum avantgardního designu, umění a architektury. Nová budova školy se sama o sobě stala symbolem nového přístupu k estetice, především však byla čistým plátnem, volným prostorem pro fantazii a inspirací pro nový design, který se zde rodil.
Toto je cesta, kterou by měl design vznikat: pokud chceme být tvůrčí a originální, musíme mít pro svou práci prostor a do značné míry volné pole působnosti.
Když konečně odezněly světové války, svět se proměnil. Lidé volali po změně, chtěli se oprostit od hrůz, které prožili, chtěli jít dál. Vznikl nový svět. Na poli designu to byla právě jednoduchost, která zvítězila. Roku 1954 zahájila své turné po Spojených státech a Kanadě výstava Design in Scandinavia, která ukázala světu nový přístup k designu, jejž dnes všichni známe coby skandinávský.
Umění severu
A co je pro něj charakteristické? V čem spočívá jeho jedinečnost, kterou si každý jen trochu znalý člověk vybaví při vyslovení spojení skandinávský design? Namísto následného zdobení nechávají designéři promlouvat samotné materiály, v zásadní míře ty přírodní: textil, kůži, hojně zastoupeno je dřevo, kterému je však ponechána jeho přirozenost. Důraz je kladen na světlé barvy, zásadním prvkem estetiky skandinávského designu je hra světla a stínů.
Severský design není však nic, co by spadlo z čistého nebe – vždyť člověk, ač si to ne vždy připouští, je stále jen produktem přírodní evoluce, a tak má ze své přirozenosti blízko k přírodě. Dřevo, kámen, kůže a další materiály jsou nám blízké, vytvářejí pro nás přirozené prostředí. Netřeba je zcela přetvářet. Mnohem výhodnější a elegantnější je využít jejich přirozenosti. Nechat vyniknout vlastnosti, které od nich očekáváme, a aplikovat je tak, abychom je využili.
Mohlo by se zdát, že oproštění se od přehnané zdobnosti směrem k jednoduchosti je snadné. Nový design však klade na návrháře zcela jiné nároky. Už tu není jen nějaký předmět, který je třeba ozdobit. Nyní stojíme před problémem vytvořit už samotný základ tak, aby lahodil oku uživatele. Vytvořit funkční krásu ze samotného funkčního celku. Bez zbytečného zdobení vyniknou proporce a samotné základní tvary.
Skandinávie na kolech
Jednoduchost tohoto designu překročila vlastní stín. Architektura, stroje, elektronika – to vše v hojné míře přebírá prvky skandinávského stylu. Hezké věci zkrátka chceme. Líbí se nám, dělají nám radost, lépe se nám s nimi pracuje.
Nekomplikovanost tvarů i ovládání potom přímo vybízí k použití v automobilovém průmyslu. Příjemné, čisté prostředí, elegantní křivky a snadné používání – to je alfa i omega každého kvalitního auta. Když se v roce 2004 na trhu objevil model Volvo V40 s tenoučkým středovým panelem, neměl konkurenci. Elegance jednoduchého prohnutého tvaru, hra světla a stínu v zakřivené ploše a především lehkost tohoto řešení – něco takového v automobilovém světě nemělo a stále nemá obdoby.
Místo přehnané zdobnosti přírodní materiály, světlé barvy a hra světel a stínů. To je skandinávský design.
A budoucnost jde v práci s materiálem ještě dál, jak je vidět na posledním projektu Volva: konceptu 360c, kde už samotný materiál utváří design…
Co tedy vlastně dnes chceme od designu? Ta otázka je stále stejně složitá a zároveň jednoduchá. Od designu chci krásu. Chci krásu a eleganci řešení. Nechci blýskavé cetky a přezdobené ornamenty. Chci čistotu. Chci nechat promlouvat materiály takové, jaké jsou, chci kovové odlesky hliníku, matnou přírodní strukturu dřeva, jemnost písku a měkce chladivou hrubost kůže.
Chceme-li být tvůrčí a originální, musíme mít prostor a volné pole působnosti.
Své okolí totiž vnímám skrze své smysly. Vnímám struktury, barvy i tvary, vnímám hru světel a stínů. To vše utváří můj svět, v němž pracuji a z nějž každý den čerpám novou energii.
Do uhrančivého světa designu vás zavedl Jan Křeček spolu s fotografiemi z archivů firem a Volvo Cars.