doba čtení 8 min
Auta jsou prý dnes jen spotřební zboží. Lidé je používají jen k dopravě, moc se o ně nestarají, a když něco začne zlobit, raději se jich zbaví. Naštěstí ne každý to takhle má. Pořád se najde dost automobilových nadšenců, kteří svého čtyřkolového parťáka opravdu milují a patřičně se o něj starají.
Je to právě péče, starost a pozornost, co rozhoduje o tom, jak dlouho nám krásné věci vydrží. Platí to i pro auta – z těch přehlížených, která majitelé používají pouze jako spotřební zboží, mohou být po pouhých dvou stech tisících najetých kilometrech zubožené vraky. Ta milovaná a opečovávaná mohou zvesela najíždět další a další statisíce. Nevěříte?
Seznamte se s Jaroslavem Hlobilem a jeho Volvem V70 D5 z roku 2003, kterému na tachometru svítí milion. Tedy přesněji 999 999 kilometrů, protože na rovný milion nemá počítadlo dostatek čísel. Pan Jarda si ho pořídil jako ojeté v roce 2008, kdy už mělo na tachometru 157 tisíc. Ale celý příběh se začal psát mnohem dříve…
„Bylo to jednou u kamaráda, který měl jedno z prvních S80 v republice z konce roku 1999. Tam jsem se do značky Volvo poprvé zamiloval – krásný design, spousta pohodlí a jistota bezpečí,“ vzpomíná pan Jaroslav na moment propadnutí švédskému kouzlu. „Od té doby jsem měl dvě čtyřicítky a třicítku, a když jsem objevil u prodejce Volva v Praze tuhle zlatou sedmdesátku, musel jsem ji mít.“ Určitě ani netušil, jaký život je spolu čeká…
Příběh lásky a péče
Za těch čtrnáct let spolu totiž najeli těžko uvěřitelných 843 tisíc kilometrů. „Dlouhou dobu jsem pracoval pro firmu IKEA. Pendloval jsem mezi Prahou, Ostravou, Bratislavou a Budapeští, občas jsem jezdil i do Polska. Najet tak přes šest tisíc kilometrů za měsíc nebyl žádný problém,“ vysvětluje úctyhodnou porci na počítadle kilometrů. Čekali byste, že při takovém nájezdu se auto dávno rozpadne. Nebo bude olítané až na kost. Jenže největší šok je, že je stále ve skvělé formě!
„Před pár dny jsem byl na STK. Technik si pod něj vlezl, chvíli ho okukoval a pak se nevěřícně ptal, kolik že má najeto,“ usmívá se pan Jaroslav. Jasně, má své šrámy. Do pravých zadních dveří se dostala voda a začaly reznout, čalounění sedačky řidiče je natržené a vyhřívání v sedadle řidiče to už dávno vzdalo. Ale jinak byste mu ten milion vážně nehádali. Kabina pořád působí útulně a prakticky vše v ní funguje. Motor naskočí na první otočení a jen si přede. Podvozek žehlí i rozbitý asfalt a řízení je pořád přesné a dodává jistotu, že byste s autem mohli klidně vyrazit napříč kontinentem. A to všechno proto, že dostalo od svého majitele patřičnou péči.
„Jezdil jsem s ním hlavně dlouhé trasy, to byla velká výhoda. Díky nezávislému topení taky nikdy nestartovalo zastudena. Na výměnu oleje jsem jezdil vždy po předepsaných dvaceti tisících a pravidelně jsem ho měnil i v převodovce. Taky do nafty jsem přidával aditiva,“ vypočítává svědomitý majitel. „Ale hlavně jezdilo vždycky do autorizovaného servisu, kde se o ně patřičně postarali.“
Tam, kde to umějí
Jeho Volvo V70 bylo v péči různých autorizovaných servisů v Praze a Ostravě. Během návratu z Ostravy do Prahy však jednou potřeboval neodkladný servis a v Autokomplexu Matějka v Olomouci zareagovali velmi hezky. Bez zaváhání pomohli a od té doby se mu posledních pět set tisíc kilometrů věnují. A samozřejmě bylo na autě dost práce, což je však s ohledem na nájezd přirozené.
„Výfuk je původní, motor taky, dokonce má originální turbo. Akorát jsem zhruba ve 350 tisících měnil vstřiky – jeden odešel, tak jsem raději vyměnil všechny. Někdy v té době jsem musel vyměnit převodovku, ale od té doby jsem na té nové najel přes 650 tisíc kilometrů a funguje bezvadně,“ vypráví pan Jaroslav. Dvakrát se měnily přední tlumiče a jednou zadní, jednou se nahrazovala poloosa, pravidelně se měnilo i uložení motoru a tlumičů… Zkrátka takové ty „spotřební“ věci, které se s vysokým nájezdem mění pravidelně. Ale žádná jiná mechanická rána ani brutální zářez do rozpočtu se nekonaly. Což je s ohledem na milion na tachometru skutečně těžko uvěřitelné.
„Tohle auto je ukázkový příklad, že číslo na tachometru nemá nic společného se skutečným stavem vozu,“ potvrzuje starou pravdu Miroslav Štýbnar, manažer servisu Volvo v Autokomplexu Matějka. Velký podíl na tomto stavu mají kromě majitele také olomoučtí servisní technici, kteří dokonale znají stav auta a jeho historii, protože se o ně už roky starají stále ti samí. Právě tento osobní přístup převzal nový koncept Volvo Personal Service.
Stejně jako pečuje o vozy zákazníků, stará se dobrý servis i o své zaměstnance, kteří tak nemají potřebu odcházet jinam. Tato stabilita se pak odráží v udržení know-how o nových i starších modelech, ale také ve vztazích se zákazníkem a ve znalosti jejich aut. „O moje auto se stará jako osobní mechanik Ondra Doseděl. Pokud se však potřebuje poradit, jsou zde Jirka Čouka a Honza Šmehlík. Oba jsou v servisu již přes 20 let. Honza je skvělý diagnostik a Jirka také tak trochu věštec. Co řekne, to se stane. Třeba mě jednou upozornil na zadní tlumiče, že už pomalu odcházejí a bude je potřeba vyměnit. Já měl pocit, že jsou ještě v pohodě – a netrvalo týden, nivomaty se odporoučely a auto ‚sedělo na zadku‘,“ vzpomíná pan Jaroslav.
Osobní záležitost
„Všichni se pak hrozně diví, že jezdím rád do autorizovaného servisu. ‚Vždyť tě to tam stojí peníze,‘ říkají mi. Jenže mám jistotu, že se mi o auto dobře postarají. Navíc kvůli stáří auta dostanu díky programu 8+ výraznou slevu na díly, s techniky se známe a dobře si rozumíme,“ usmívá se pan Jaroslav. „Moc rád bych na tomto místě poděkoval servisu v Autokomplexu Matějka a jeho technikům Ondrovi, Jirkovi a Honzovi, že mi o auto tak pečují.“
A právě spokojenost s přístupem servisu byla pro pana Jaroslava důležitým jazýčkem na vahách při hledání náhrady za zlatou V70. „Zůstal jsem věrný značce Volvo. Poslední tři roky jsem měl ještě V70 D4, jednu z posledních z roku 2016, a uvažoval jsem o novém modelu. Přemýšlel jsem i o jiných značkách, ale ta jistota servisu mě přesvědčila. Sedmdesátku jsem tedy vyměnil za V60 Cross Country D4. Stála v showroomu, často jsem se na ni se zalíbením díval a nakonec to dopadlo. A jsem moc rád, že opět mohu sebe a své blízké svěřit na cestách bezpečnému a spolehlivému volvu a nemusím uvažovat, jak bude o auto postaráno.“
Ale na svou „milionovou“ V70 stejně nedá dopustit: „Zažili jsme spolu neuvěřitelné věci, navštívili jsme spoustu míst, třeba jsme si v zimě vyjeli až k vysílači na Lysé hoře. Kolikrát mě také přesvědčila o své odolnosti a bezpečnosti. Poprvé, když to do mě zezadu ‚napálila‘ paní, která přehlédla, že jsem zastavil na červenou – její auto bylo napadrť, volvo normálně pojízdné a mě ochránil systém WHIPS, který při nárazu zezadu programově sklopí sedadlo, a chrání tak krční páteř. Podruhé, když jsem přehlédl frézování vozovky a proletěl přes vysoké schody, které zničily obě pneumatiky na jedné straně, ale autu ani jeho podvozku se nic nestalo.“
Není divu, že má pan Jaroslav ke svému autu tak blízko… „Mluvím k němu, občas ho pohladím a vždycky jsem mu poděkoval, když mě někam bezpečně dovezlo. Tak osobní vztah jsem nikdy s žádným autem neměl a taky už nejspíš nikdy mít nebudu,“ přiznává pan Jaroslav.
Více o tom, jak důležitý byl pro milion kilometrů pečlivý a profesinálně prováděný servis.
Pětinásobný milionář
Že je Volvo láska na celý život, dokázal již Američan Irv Gordon, který si v roce 1966 pořídil skvostné červené kupé P1800 a jezdil s ním a jezdil a jezdil…, dokud nenajel rekordních 5 milionů kilometrů! To mu vyneslo nejen zápis do Guinessovy knihy rekordů, ale také obdiv všech nadšených řidičů a fanoušků značky Volvo. Jak se mu to podařilo? Prostě miloval řízení své P1800 a radoval se z každého kilometru, jezdil s ní prakticky denně a klidně i bez cíle, jen aby se provětral a strávil příjemné chvíle za volantem. Pravý fanoušek do morku kostí a až do samotného konce. Irv Gordon totiž zemřel v roce 2018 ve věku 77 let, jeho láska k autům však stále inspiruje nadšence do aut po celém světě. Díky, Irve!
Příběh milionového volva přiblížil Martin Jánský a obrazově zachytili Petra Doležalová (foto) a Alex Vyroubal (video).