doba čtení 7 min
Nejen nejmenší, ale taky nejrychlejší, nejudržitelnější a zároveň nejlevnější. Taková spousta „nej“ provázela čekání na novou EX30. Ruku v ruce s nimi navíc šel odvážný slib – totiž že malé volvo přenese do kapesního balení všechny jízdní a bezpečnostní vlastnosti volva velkého, třeba rodinného korábu XC90. Žádný div, že se nejen příznivci značky nemohli dočkat, až nový model uvidí. A když ho konečně viděli, zase se nemohli dočkat, až se s ním svezou…
Komfort, ticho, lehkost…
Když si prohlížím precizně vyrovnanou řadu testovacích aut na letišti v Barceloně, v duchu si připomínám, co je vlastně pro jízdu volvem typické. V první řadě je to asi komfort. Nevzpomínám si, že bych kdy seděla ve volvu, které je udrncané. Ke komfortu patří ticho –dokonale odhlučněná kabina, zcela oddělená od okolních zvuků provozu, lidských činností i samotné jízdy. K tichu zase patří dobrá kvalitní hudba a v tomto ohledu soundsystémy Harman/Kardon, či dokonce Bowers Wilkins nikdy nezklamaly.
A nakonec nesmím zapomenout na jakousi všeprostupující lehkost, patrnou i u aut překračujících hmotnost dvou tun. Je to spíš lehkost užívání, spojená se vzdušným interiérem a svižným, ale klidným cestováním, takový zvláštní, těžko popsatelný balíček. Když k tomu přičtu armádu bezpečnostních funkcí, říkám si, že EX30 bude mít věru co dělat, aby se svým větším příbuzným vyrovnala.
Račte nasednout
Na projížďku čekají auta ve dvou specifikacích – jednomotorová zadokolka s prodlouženým dojezdem v barvě Cloud Blue a s interiérem Breeze a dvoumotorová čtyřkolka v barvě Vapour Grey s interiérem Mist. Jako první sedám do jednomotorové verze, která má „jenom“ 272 koní, zato slibuje dojezd až 480 kilometrů. Přiznám se však, že hospodaření s energií dnes není středobodem mého zájmu, mnohem víc mě zajímá, jak to jezdí, jak funguje ten obří tablet uprostřed, zkrátka jak se s autem bude žít člověku, který si ho pořídí.
Za prvé je třeba rozptýlit obavy, že by snad slabší verze byla slabá. Okamžitý příval točivého momentu autu zajišťuje bleskové rozjezdy, které jsou obecně asi nejmilejším přínosem elektromobility. První dojem je jasný – tohle by mi úplně stačilo. Jakákoliv rychlost navíc bude sice hezká, ale vlastně zbytečná.
Ale co podvozek? Dokáže se komfortem vyrovnat velkým švédským korábům? Silnice kolem Barcelony mnoho příležitostí k ostrému testu neskýtají, středočeští silničáři by si měli vzít příklad. Přece jen se však občas namane retardér nebo kanál, na které pak schválně najíždím trochu surově, aby se vidělo. A vidí se – podvozek je perfektně odtlumený a nerovnosti zpod kol se k posádce přenášejí ve filtrované podobě, připomínající umně stylizovanou diplomatickou nótu.
Milá je rovněž skutečnost, že autu je naprosto cizí směrová nervozita, kterou si člověk s menšími vozy často spojuje. Na dálnici je to přesně ta dobře známá přepravní kapsle, na jakou nás naučily větší modely Volvo. Na klikatých okreskách pak auto ožije a ochotně krouží oblouky, do nichž ho elektromotor na zadní nápravě vždycky parádně popostrčí.
A ještě lepší
Zvolit si na první jízdu jednomotorovou verzi se ukázalo jako předvídavé rozhodnutí. Jakmile se rozjedu s tou dvoumotorovou, je jasné, že po tomhle by mi přišlo cokoliv jiného zoufale pomalé. Neměřila jsem, jestli je EX30 AWD z nuly na stovce skutečně za 3,6 vteřiny, ale nemám důvod tomu nevěřit. Po sešlápnutí pravého pedálu auto vypálí obscénním tempem a nezákonná cifra na tachometru je tu dřív, než byste řekli čtyřistadvacetosm koní.
I tahle varianta nádherně zatáčí a horské silničky ve zdejší krajině skýtají zajímavé zážitky pro řidiče (pro pasažéry na zadních sedadlech už méně, když se řidič nechá příliš unést). To vše za hrobového ticha díky elektromotorům i skvělému odhlučnění kabiny. Nebudu lhát, taková porce výkonu by mi dělala radost každý den, na druhou stranu pochopím, že ji řada zákazníků vyhodnotí jako absolutní marnotratnost…
Nová doba, nové zvyky
Pojďme se ale ještě na skok podívat do kabiny, kde se udála jedna dost zásadní změna. Ze svého tradičního umístění zmizela přístrojová deska, za volantem tedy vidíte jen palubku a malý štítek se senzory snímajícími řidičovu tvář. Volvo sice není první, kdo s tímto řešením přichází, přesto si myslím, že většině lidí způsobí lehký šok. První dojem je skutečně všelijaký – pořád před sebou hledám aspoň head-up displej, který by poskytl nějaké číslo. Hledat rychloměr a kontrolky na centrálním displeji je hrozný nezvyk. Zároveň však nic víc než právě nezvyk. Jak naskakují kilometry, oči i hlava se přenastavují na nové rozvržení a za chvíli už mi přijde skoro přirozené.
Podobně snadno si, počítám, člověk zvykne na ovládání oken na středové konzoli, nastavování zrcátek tlačítky na volantu nebo otevírání středové vyklápěcí přihrádky dotykovou ploškou na displeji.
Nekompromisní bezpečnost
V městském a dálničním provozu mám také možnost vyzkoušet si bezpečnostní funkce, které vzhledem k nové senzorické platformě dokonce předčí stávající model Volvo. Adaptivní tempomat s funkcí Pilot Assist je dle očekávání perfektní, auto ale dokáže mnohem víc. Třeba po zapnutí blinkru samo přejet z pruhu do pruhu nebo rozpoznat blížícího se cyklistu a v tu chvíli zabránit otevření dveří.
Skvělý je parkovací asistent, který dokáže zobrazovat pohled z ptačí perspektivy a k tomu obrazy jednotlivých kamer. Když bude chtít, můžete mu dokonce parkování svěřit úplně – vy si jen z okolních parkovacích míst vyberete to, které se vám líbí.
Pro hudební fajnšmekry
Komfort, ticho a bezpečnost bychom tedy měli, zbývá si vzít na paškál poslední parametr, který prověří srovnatelnost EX30 s většími modely. A to je zvuk – nikoli auta, nýbrž zabudovaného soundsystému. Nově se o něj stará primárně soundbar táhnoucí se po celé délce palubky, v některých specifikacích ještě doplněný reproduktory v zadních dveřích a kufru.
Výhodou tohoto rozmístění je zejména šetření místem a kabeláží, potažmo hmotností, leckoho by tedy napadlo, jestli šetření nutně neznamená kompromis. Za mě tedy ani trochu, zvuk v kabině je fantastický. Jsem samozřejmě jen běžný konzument všemožných hudebních žánrů, nikoli skladatel nebo zvukař, ale nevybavuju si, že bych v autě tohoto segmentu zažila něco lepšího.
Verdikt?
Plní tedy EX30 svůj slib? Dělá všechno, co byste čekali od modelu Volvo bez ohledu na jeho velikost? Myslím, že ano, a dost možná přidá i něco navíc. Třeba svěží minimalistické interiéry, ve kterých si budete připadat o deset let mladší. Měkoučké čalounění s podílem vlny, ze kterého se vám nebude chtít zvednout. Nebo originální materiály, ve skutečnosti tvořené z recyklovaného odpadu. To všechno rozhodně nezklame stávající zákazníky značky a určitě nadchne i spoustu nových.
S pocity z prvního seznámení se svěřila Viola Procházková, fotografiemi doplnil archiv Volvo Cars.
