doba čtení 10 min
Středisko letecké záchranné služby v Hradci Králové s volacím znakem Kryštof 6 bylo slavnostně uvedeno do provozu 3. července 1990. Ještě téhož dne vrtulník uskutečnil první let k dopravní nehodě. V letošním roce tak Hradec Králové kromě 40letého výročí záchranné služby slaví i 30leté působení letecké záchranné služby. V roce 2004 se stala letecká záchranka součástí jednotné ZZS Královéhradeckého kraje s a jejím vedoucím lékařem MUDr. Anatolij Truhlář, Ph.D., který tehdy představil novou koncepci provozu na základě pracovních stáží na špičkových pracovištích LZS v zahraničí.
Do konce října je v královéhradeckém Muzeu východních Čech k vidění výstava, jejíž základ tvoří vaše sbírka modelů záchranářských vozidel. Kolik těch sanitek vlastně máte?
Přes 1 600, u nás je to rozhodně největší sbírka. Začal jsem je sbírat někdy ve třinácti…
To už jste věděl, že se chcete stát záchranářem?
Když mi bylo asi deset, děda mě nechal svézt u známého v sanitce po areálu nemocnice. Tady v Hradci začala záchranka fungovat v roce 1980, takže to byl ještě relativně výjimečný zážitek. Od té doby mě to prostě vzalo a chtěl jsem tuhle práci dělat. Pak v patnácti mě tehdejší ředitel vzal do vrtulníku, den předtím, než byl zahájen provoz letecké záchranky. Byl zrovna začátek prázdnin a z toho letu se pro mě stal momentem, který moje rozhodnutí jen utvrdil.
To bylo před třiceti lety a mezitím se z odhodlaného kluka stal šéflékař hradecké letecké záchranky… Co se za tu dobu všechno změnilo? Jak záchranka funguje dnes?
V celém kraji dnes máme přes 50 tisíc výjezdů ročně, z toho nějakých 11 tisíc úrazových pacientů. Vrtulník samozřejmě zasahuje u těch nejzávažnějších stavů. Z celkem 600 zásahů vrtulníku ročně je necelých 400 úrazů. Přibližně osmi procentům z takto závažně poraněných podáváme už v terénu a během transportu do nemocnice transfuzi. Zatím stále jako jediní v České republice. Máme přesně stanovená kritéria, jak takovou situaci rozpoznat.
Která to jsou?
Obvykle je při vyšetření zjištěno poranění, které je spojeno s velkou krevní ztrátou. Nejčastěji zlomeniny pánve, zlomeniny stehenní kosti, krvácení do břicha, poranění velkých cév a podobně. Takový člověk má ještě další příznaky – vysokou tepovou frekvenci, nízký tlak, upadá do bezvědomí apod. Už v této časné fázi, přibližně do půl hodiny od úrazu, musíme poznat člověka, který bude muset – v případě přežití – v nemocnici potřebovat další krev. A od nás ji začne dostávat minimálně o půl hodiny dřív, než kdyby na ni čekali až do příjezdu do nemocnice.
A v čem spočívá výjimečnost tzv. plné krve?
Tito lidé jsou opravdu na hraně mezi přežitím a nepřežitím, protože jsou na polovině oběhu krve. Takový člověk bude třeba ještě půl hodiny krvácet, než jej dopravíme do nemocnice a než mu budou chirurgové schopni krvácení zastavit. Krevní oběh funguje tak, že potřebuje, aby fungovalo srdce, aby nějak fungovaly cévy a v nich aby „něco“ cirkulovalo. Jakmile tyhle tři části nefungují dobře, tak v tu chvíli krevní oběh přestane rozvádět kyslík po těle a člověk zemře.
Dosud většina záchranek používala na doplnění tak velké ztráty jenom slanou vodu ve formě infuze. Ale ta zároveň naředí zbylou krev a samozřejmě nepřenáší žádný kyslík jako červené krvinky v transfuzních přípravcích. Tak se přišlo na to, že by už na záchrance šlo dávat červené krvinky, případně plazmu. Pořád tam ale ještě chyběly další složky krve, což se změnilo až letos s příchodem plné krve, která navíc obsahuje krevní destičky a faktory krevního srážení.
Plná krev se vyrábí tak, že se dárcům odebere krev z žíly a speciálním filtrem se oddělí bílé krvinky, které jsou nepotřebné a jsou zdrojem možných infekci, jinak v tom vaku všechno zůstane. A přesně tento nejnovější produkt transfuzního lékařství jsme schopni pacientům už ve vrtulníku podat.
LZS Hradec Králové
Rychlost startu je do 2 minut od přijetí výzvy, takže i nejvzdálenější místa Královéhradeckého kraje (např. hřebeny Krkonoš nebo broumovský výběžek) lze dosáhnout do 20 minut. Průměrná doba do předání pacienta v traumacentru se pohybuje kolem 55 minut (10–20 minut letu na místo, 15–20 minut ošetřování, 10–20 minut transportu do nemocnice). Posádka vrtulníku (od r. 2004 typ EC 135) je běžně tříčlenná ve složení pilot, lékař a zdravotnický záchranář. LZS Hradec Králové zavedla do praxe některé moderní léčebné postupy, např. podávání transfuzí nebo trombolytickou léčbu k rozpuštění krevní sraženiny během srdeční zástavy při podezření na plicní embolii.
Teď se zeptám úplně laicky: krevní skupina na to nemá žádný vliv?
Musíme mít krevní skupinu, kterou můžeme podat všem lidem, což je 0 negativní. Ta je relativně vzácná, tudíž dárců je málo. V případě plné krve se navíc dárci musejí ještě speciálně vyšetřovat na nízkou hladinu protilátek, aby nezpůsobily žádné reakce v těle příjemce. Takže zásoba i tady v nemocnici je udržována třeba na nějakých osmi konzervách, nikdy to nebude větší množství jako u ostatních skupin.
Takže to je vzácná zásoba.
Je to způsob léčby náročný nejen na dodávku krevních konzerv… Já jsem měl možnost stážoval v Londýně, kde jsme tak trochu okoukali jejich systém práce s krví. Tedy ne s tou plnou – oni používali a dodnes používají dvojkombinaci, kterou jsme my tady měli dva roky, tedy plazmu s červenými krvinkami. Podle jejich doporučení jsme si pořídili stejné speciální vybavení. To se kompletně vyrábí pouze ve Spojených státech, na druhou stranu bylo testováno v Afghánistánu v armádě, takže je garance, že funguje.
Krev musí být udržována ve čtyřstupňovém chladu v speciálním boxu, takže i v tom největším létě vydrží minimálně do druhého dne. Samozřejmě ale nemůžeme pacientovi aplikovat čtyřstupňovou krev. Musí se nejprve ohřát na 37 °C, abychom těžce poraněného navíc nepodchlazovali. O to méně by se totiž jeho zbývající krev srážela a to je při krvácení naprosto zásadní.
Jak moc už máte tento systém prozkoušen? Funguje?
Podáním transfuze u nás bylo za poslední dva roky léčeno asi 60 pacientů, což vychází přibližně jedno podání za 12 dní. Takže ten systém je zavedený velice dobře. Na tiskovku při příležitosti našeho přechodu na plnou krev jsme pozvali i dva úspěšně vyléčené pacienty. Motocyklistu, který si při nehodě přivodil kromě jiného otevřenou zlomeninu pánve, což je vždy závažné poranění s velkou krevní ztrátou. Druhý pacient si při práci s pilou přeřezal krční tepnu. Tam byla obrovská, asi dvouapůllitrová krevní ztráta hned na místě. A oba ti pacienti přišli na tiskovku v naprosto normálním stavu, jako důkaz, že se nám projekt daří.
Pokud není poraněna hlava, přeživších bez následků je většina. Dnes už se často nestává, že by člověk zemřel na vykrvácení, jestliže včas hradíme krevní ztrátu a rychle jej dopravíme do nemocnice. A právě i díky tomu, že ten systém takhle funguje a máme perfektní návaznost na fakultní nemocnici, se i velká krvácení daří zvládnout.
Ve které ze zemí, kde je tento systém již zaveden, jste se inspiroval?
Na světě se plná krev nejvíc využívá ve Spojených státech, kde jsou velká traumacentra s vrtulníky. Hodně specifický je Izrael, kde systém stojí na dobrovolnících a je na hony vzdálen tomu našemu západoevropskému. V Evropě fungují pouze tři základny letecké záchranky v Norsku a dvě ve Švédsku, kde dnes mají plnou krev k dispozici. A my jsme třetí země v Evropě, kde se to podařilo.
Během necelého roku se podařilo, aby program plné krve prošel schvalovacím procesem. Jakmile se plná krev objevila v nemocnici, začali jsme ji okamžitě používat ve vrtulníku místo červených krvinek a plazmy. Samotná každodenní výměna produktů mezi vrtulníkem a transfuzním oddělením nemocnice se pro nás nijak nezměnila. Systém je zavedený tak, aby se žádná nespotřebovaná krev z vrtulníku nevyhodila, ale mohla být použita v nemocnici.
A v čem je tedy ten hlavní rozdíl v tom, co používáte teď, oproti tomu, co jste používali předtím?
Dosud (ke dni rozhovoru v červnu 2020 – pozn. red.) jsme plnou krev zatím nikomu nepodali, ale včera sem do fakultní nemocnice přivezli pozemní záchrankou z Vysočiny pacientku po dopravní nehodě. A ta se stala první v Česku, kdo tento unikátní krevní produkt dostal. Výhoda kromě jeho složení je i v tom, že má větší objem. Dosud používané krevní sáčky měly asi 250 ml, zatímco sáček plné krve má objem asi 450 ml, takže když máme ve vrtulníku dva, tak to už je nějakých 900 ml plnohodnotné krve, kterou jsem schopni pacientovi se ztrátou krve neprodleně podat.
Potřebujete mít na to ve vrtulníku někoho nebo něco navíc?
Jak už jsem zmínil, pro nás je úplně jedno, jestli napojujeme infuzi, plazmu, nebo plnou krev. Oproti běžné infuzi se navíc připojí pouze spojovací hadička přes filtr do ohřívače – a to je celý rozdíl.
A alespoň ze zahraničí už jsou nějaké relevantní zkušenosti s tímto nový produktem a postupem oproti dosavadním?
Ani tam dosud příliš nejsou, protože i v zahraničí se jedná o velice nový způsob léčby. Existují nějaké první vědecké práce, které srovnávají používání transfuzních přípravků na bázi plazmy a červených krvinek s klasickými infuzemi – a jejich výsledky jsou značně příznivé. Jak ve vztahu k lepšímu přežití, tak i proto, že když pacienti dostanou transfuzi dřív, celková spotřeba krve v nemocnici během prvních 24 hodin nebo prvního týdne od úrazu je výrazně nižší, což snižuje také všechna související rizika.
MUDr. Anatolij Truhlář, Ph.D.
Po absolvování Lékařské fakulty UK v Hradci Králové začal pracovat jako lékař v oboru anesteziologie a resuscitace. Po získání potřebné kvalifikace se stal kmenovým lékařem královéhradecké záchranné služby a krátce nato vedoucím lékařem střediska LZS. Dnes pracuje rovněž na pozici lékařského náměstka ZZS Královéhradeckého kraje. Mimoto se podílí na výuce mediků, lékařů, farmaceutů a zdravotnických záchranářů. Je členem výboru Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. V roce 2010 se zasloužil o založení České resuscitační rady a zároveň se stal jejím předsedou. Jako první Čech byl zvolen do výboru European Resuscitation Council a podílel se na tvorbě evropských doporučených postupů pro resuscitaci.
S dr. Truhlářem si povídala Petra Doležalová, která pro doplnění s laskavým svolením využila fotografie z jeho archivu.